Boulder centrum

Nové přihlášení

Přihlášení



TOPlist
Banner
Alphubel a okolí Matterhotnu PDF Tisk Email
Napsal uživatel Dave   
Neděle, 22 Listopad 2009 13:54

Alphubel a okolí Zermattu

alphubel_13_3_20091122_1712823660Pro letošní rok byl plán jasný zdolat nějaký ten vrcholek nad hranicí 4000 m.n.m. Davidův nápad, že to bude Matterhorn, mě nadchl. Dokonce jsme byli i několikrát běhat, pro zlepšení fyzičky. Nakonec jediné, co bylo jasné, že odjedeme 30.8. a vrátíme se 8.9. A cíl cesty tedy vesnička Tasch, poslední možné místo autem pod Zermattem a tím pádem pod Matrhornem. Sestava posádky byla následující duo Dave&Dave a Tom s Alčou.

Cestu jakou jsme si zvolili my, bych asi nikomu nedoporučil. Nejen pro špatnou připravenost se mi cesta zdála strašná, ale hlavně kvůli přejíždění vysokohorských sedel. Cestu tam jsme jeli přes Prahu – Regensburg – Mnichov – kousek přes Rakousko po dálnici za 2E – Chur a pak už jen cca 200 km přes dvě sedla do Tasch. Asi krátká cesta podle navigace a pěkná na pokochání, ale pro auto a řidiče nic moc. Cestu zpět jsme plánovali pečlivěji, až jsem si rozsvícenými světly a navigací vybil baterku u auta. Chtěli jsme se stavit v Konstanz, tak jsme jeli na Zurich. Cestou na dálnici A2 jsme se zase nevyhnuli dvěma sedlům. Naštěstí to je jediné místo, kde člověk musí takhle přejet hřeben. Jinak cesta naprosto v pohodě. Pak už jen Zurich – Stuttgart – Numberg – Praha – Brno. Na cestu po Švýcarských dálnicích je potřeba dálniční známka, která je na celý rok, za 40 CHF. My jsme ji kupovali na hranicích.

Hned po příjezdu při balení vybavení nás přivítal déšť. Tak nezbylo nic jiného než postavit stany v místním kempu. Pro informaci cena na jednoho za den v kempu 16 CHF (4 lidi, 2 stany, 1 auto). Když jsme byli nahoře, tak jsme bourali stany a platili jen za auto asi 8 CHF za noc. Když už jsem u těch cen, tak parkování v Taschi je od 5 do 7 CHF na venkovním parkovišti. Někde nám nabízeli, když s nimi pojedeme(taxi) do Zermattu, že nemusíme platit parkování. Cesta taxíkem Tasch – Zermatt stála 6 CHF na osobu. Oproti vlaku, který stál asi 7,5 CHF.

alphubel_6_6_20091122_1722929335

První den jsme tedy nikam nevyrazili a jen se prošli do Zermattu pěkně pěšky. Cesta je psaná 2:10 nahoru a 2:05 dolů, ale nechá se ujít za kratší čas. Docela mě překvapili průmyslové stavby, které jsou na dolním okraji Zermattu. Jinak pěkné městečko pro turisty a to především z Japonska. Výhodou je, že se zde nechá zjistit počasí na další dny a také jsme si při té příležitosti zjistili nástupovou cestu na Rothornhutte.

Zinalrothorn

Druhý den, jsme tedy zbourali stany a vyrazili taxíkem do Zermattu.  Cíl dnešního dne byla chata Rothornhutte. Směr Alterhaupt (1961 m.n.m.) k Berggasthaus Trift (2337 m.n.m.), čas cesty je v průvodci 1:55. Pěkný výšlap podél potoku. Končící asi elektrárnou, která je umístěna přímo na stěně skály. Dále se už pokračuje na Rothornhutte dalších 2:15. My jsme celou cestu zvládli cca za 3,5 hoďky.

alphubel_18_8_20091122_1404314959

To je tak, když jde člověk bez hodinek a říká si, že jde pořád pomalu. Na chatě nás nemile překvapili, že nás ubytují jen na jednu noc ,jinak mají plno. Rada pro všechny, jestli je pěkné počasí, tak rezervovat ubytování. Noc tady stála 25 CHF bez snídaně na Alpenverein. Ráno jsme vstávali ve 3:30. Z celé chalupy jsme vařili snídani asi jen my čtyři. Pak už se jen zapojit do vláčku, který šel na vrchol. Vše šlo na pohodu, než se začalo zrychlovat tempo na sněhovém poli. Tak jsem zčervenal, zezelenal a málem vyhodil snídani. Několik dvojic nás předběhlo. Ty zbylé nás předešly nad prvním asi 10 m výšvihem. Když nás tam předešla poslední dvojička, už bylo jasný, že se nám vrchol vzdaluje mílovými kroky a Tom s Alčou už ani nebyli vidět. Ale nevzdal jsem se a pokračovali jsme dále. Po překonání výšvihu následoval takový kamenolom, pak traverz přes sněhové pole. Následně zase nahoru přes kamenolom a sněhové pole až pod nejmenovaný vrchol s křížem. Pod stěnu Zinalrothornu vedl nádherný hřeben na jejímž konci jsme se kochali lezci ve stěně. Přes noc kapku nasněžilo, tak stěna byla mírně pod sněhem a ledem.

alphubel_23_3_20091122_2040376823Podle popisu Toma to bylo v pohodě, dokonce zrovna osazovali nové borháky. Před nimi šel vůdce s klientem, tak jim cestu dobře očistili. Tento poslední úsek asi 200 metrů lezení je popsán v Honzovém článku. Když jsme opouštěli hřeben, tak nás kapku vyděsil vrtulník, který kroužil okolo vrcholu. Jsme si říkali, jestli se tam něco nestalo. Až pak jsme se dozvěděli, že vylepšovali cestu těmi novými borháky. Cesta dolů byla už lepší a mě se postupně dělalo lépe. Pak už jsme se jen opalovali před chalupou a čekali na Toma a Alču. Ti dorazili okolo 18 hod. Nakonec nám prodloužili i ubytování na chalupě a Tom s Alčou nemuseli hned dolů. My jsme se rozhodli pro další vrchol, nabrali potřebné informace a pelášili dolů do stanu.

Alphubel

Jako další vrchol jsme zvolili Alphubel. Je to v celku dobře dostupný vrchol i pěšky a né nějak náročný. Protože jsme měli věci v autě, vyrazili jsme pěšky na chatu. Nejdříve se přímo z Tasche jde do osady Ottavan. Je několik možností, jak se tam dostat. První je vyhlídková vpravo od potoku Tashbach. Druhá možnost je přímé stoupání podél potoku (červená) a třetí je po cestě. My jsme zkombinovali poslední dvě možnosti. Cesta není nějak moc značená a tak je jistota silnice. Z Ottavan na chatu Taschhutte vedou taky dvě cesty. Jedna po zásobovací cestě, kterou jsme volili zpět.

alphubel_41_1_20091122_1489704845

Druhá pro pěší úbočím údolí, kterou jsme šli na chatu. Protože je chatu možné zásobovat autem, je perfektně vybavená. Až tedy na to německé pivo, které bylo strašné. Ráno zase vstávání v 3:30 a zase jsme byli asi jen čtyři, co jsme vařili snídani. Cesta k vrcholu vedla traversem pod vrchol Chummbodmen. Přejde se jeden až dva potoky (podle stavu vody) a pak se uhne pod stěnou vrcholu Chummbodmen (2797 m.n.m) nahoru. Potok má být pořád po pravé ruce. Takto se stoupá až k ledovci, který bývá okolo 3200 m.n.m. Na ledovci je dobré se držet po levé straně. Ti co jdou vpravo, šlapou na vrchol Allalinhorn. Ledovec je kapku záludný, když už si myslíte, že vidíte sedlo, tak je to jen členitost terénu. Po sedlo Alphubeljoch (3773 m.n.m.) je to taková příjemná procházka s jedním strmějším stoupáním.

alphubel_48_8_20091122_1929368225


Ze sedla následuje pěkný „strmilovák“ na hřeben, který má 3904 m.n.m. Tak se člověk kapku zadýchá.  Poslední úsek je pěkný led se sklonem 40° až 50°, bohužel jen pár metrů. S jedním cepínem se to nechalo vylézt na průběžku. Možnost jištění je jen šrouby, ale není nutné.  Led byl nádherně tvrdý. Pak už následuje vrchol, tedy spíše nekonečná plošina. Bylo nádherně, tak podle toho vypadají i kýčovité fotky. Cesta zpět je možná buď stejnou trasou, což bych nakonec i doporučil.

alphubel_56_6_20091122_1657993301

I přes slézání ledem. My jsme se vydali druhou možnou cestou a to pokračováním po vrcholu dále k severu. Z mírného sedla se sejde směrem k Saas Fee, přes jednu pěknou trhlinku. Pak se podchází vrchol Alphubelu nazpět do sedla Alphubeljoch. Cestou je vidět sjezdovka pod Allalinhorn. Ošklivý výhled je, ale k vrcholu, kde číhají pěkné séraky. Ze sedla už jen pěkně po ledovci a na chatu. Abych nezapomněl , na ledovci mi byl zachráněn život a tím bych chtěl poděkovat Davidovi. Abych to přiblížil, ledovec byl pěkně roztátý a nedával jsem moc pozor. Ale v jednom místě byl jen led a tam mi podklouzla mačka a už jsem se klouzal po ledovci. Cepín se hned nezabořil a to ani po zalehnutí a než jsem se stačil napřáhnout k úderu, už jsem byl v laně. David to sice vypráví mnohem dramatičtěji, ale zas tak strašně bych to neviděl. Prý jsem měl vyděšený a bezradný výraz v očích, já bych spíše řekl, že jsem byl velice překvapen, že pořád jedu dolů. Naštěstí nebylo kam moc jet. Tuto historku určitě uslyšíte od Davida mnohokrát z vyprávět v hospodě mnohem barvitěji. Cestou k chatě je možnost také stanování přibližně na půl cesty mezi ledovcem a chatou, kupodivu většina stanů byla Čechů . Na chatě jsme si dali pivko a počkali na čechy, kteří měli auto v Ottavan, abychom nemuseli celou cestu pěšky. Večer jsme se sešli s Tomem a Alčou v kempu Taschi. Ti mimo Zinalrothorn zdolali ještě Ober Gabelhorn a měli jeden odpočinkový den.

alphubel_69_9_20091122_1472951846

Ve čtvrtek jsme už plánovali, kam se půjde. Pátek měl být poslední pěkný den. Já a David jsme už byli čtvrtý den na nohách bez odpočinku. Tak jsme si říkali, že dojdeme alespoň na Hornlihutte, jelikož bylo prvním podnětem Matterhorn. Nejsme žádný béčka, takže jsme to šli celé pěšky (z Zermattu). Z Zermatu cestou necestou ke stanici lanovky Furi a pak pěkně skoro pod lanovkou na Schwarzsee (2583 m.n.m.). Tam už jsem byl kapku vyždímaný, ale když jsem viděl, jak ty davy z lanovky chodí na Hornlihutte (3260 m.n.m.) tak jsem musel taky. Cesta je zajištěná i lany a ocelovými chodníky a schody. Z chaty byl nádherný pohled, jak davy lidí proudí na Matterhorn, už jim zbýval jen kousek k vrcholu. Cestu z Schwarzsee jsme plánovali na obřích koloběžkách, ale bohužel půjčovali je dole a člověk si je musel vyvézt lanovkou a pak jet dolů. A my jsme proto museli pěšky, zvolili jsme trasu přes chatu Stafel. Podle času to mělo být jen o kousek delší než podél lanovky, ale na vzdálenost to bylo sakra daleko. Večer se přesně podle předpovědi zatáhlo a začalo mírně pršet.

 

alphubel_95_5_20091122_1724745451

Sobota byla už jen na sbalení a odjezd. Ještě, že ti Švýcaři mají ty kabely na nastartování, jinak bychom neodjeli. Zastávka v Konstanz se nekonala, protože lilo jak z konve. Tak jsme si udělali večerní procházku po Ansbach a další den výlet na Křivoklát, aby bylo trochu té kultury. A pak jen domů.

Galerie fotografií

alphubel_115_5_20091122_1110825083

Hora Zdar David

Aktualizováno Neděle, 22 Listopad 2009 20:06