Boulder centrum

Nové přihlášení

Přihlášení



TOPlist
Banner
Zinalrothorn, Obergabelhorn, Täschhorn a Alphubel PDF Tisk Email
Napsal uživatel HonzaS   
Sobota, 05 Září 2009 19:15
seznam článků
Zinalrothorn, Obergabelhorn, Täschhorn a Alphubel
Strana 2
Všechny strany

Rok se s rokem sešel o v mírně pozměněné a rozšířené sestavě opět vyrážíme do Alp. Už nepsanou tradicí se stalo , že střídáme po roce oblast Mont Blancu s Wallisem, a tak tentokrát máme spadeno na pravou stranu údolí Mattertal. Z této části hřebene již máme vylezený Dent Blanche a Weisshorn, takže zbývají dvě lahůdky , a to Zinalrothorn a Obergabelhorn. Posledním kopcem hřebene je pak již jen méně významný Bischhorn. Ten si ale necháváme na skialpy a místo něj volíme mnohem hodnotnější kopce naproti přes údolí – Taschorn a Dom.

Dvě Octavie se odděleně řítí nočním Německem. Ještě před hranicemi v Rozvadově potkáváme na dálnici četné skupinky individuí směřujících na nějakou megatechnoparty. To zas bude v álejích nablito. Před šestou hodinou ranní dojíždíme do kempu v Taschi. Využíváme „brzkého“ dojezdu a rychle, aspoň na hodinku, uléháme do spacáků. Nad námi se již tyčí v ranním rozbřesku náš první cíl – Zinalrothorn.

Posádka druhé Octavie doráží asi po hodině, takže jdou tak jak to známe z let minulých, nonstop z auta přímo na kopec. Auta necháváme v kempu a abychom snad neujeli , musíme nechat kempaři klíče od auta a pas. No jsme ve Švýcarsku, tak snad bude auto na svém místě. Později se ukázalo, že nechat u kempaře klíče nebyl úplně nejšťastnější nápad.

zinalrothorn_1_20090905_1673611148
Laxně po probdělé noci přebalujeme věci na na výstup, než naše přebalování urychlí příjezd taxíku do kempu. Sedáme do něj a za 6 SCHF se vyvážíme do Zermattu. Je to levnější než vlakem z Tasche (7,80 SCHF) a navíc se člověk nemačká s davem japonských kamikadze toužících spatřit Matterhorn.

Po chvilce bloudění nacházíme nad Zermattem stezku vedoucí na chatu Rothornhutte. Každý už ví co ho čeká - 1600 výškových metrů a 5 hodin šlapání. První výstup na chatu po probdělé noci v autě s nulovou aklimatizací bývá vždy nejhorší. Již proslaveným se mezi námi stal nástup na chatu Profesóra (jak říká Hrach) pod Dent Blanche, před třemi roky. Tento děsuplný nástup používáme jako ethalon pro jiné nástupy a uklidňujeme se tím, že horší to už nikdy být nemůže.

A tak prudkou, ale relativně pohodlnou stezkou stoupáme pomalu výš a výš na Zermatt za pěkného a dusného počasí. Zhruba 800 výškových metrů nad Zermattem zjišťujeme, že jsme nenalezli úplně tu nejkratší cestu na chatu. Ta totiž vede úžlabinou Trift , přes stejnojmenný hotel k chatě. My tedy musíme z pracně našlapaných metrů slézt 200mH k hotelu Trift, kde se již napojujeme na správnou cestu a po ledovcových morénách a závěrečném hangu k páté hodině odpolední dorážíme na chatu Rothornhutte.

Co se týká ubytování postoupili jsme časem již do tzv. „Fáze 3“ , V první fázi jsme s sebou tahali doslova všechno stanem počínaje a vařičem konče. Batohy se vždy blížili astronomickým hmotnostem a tak se mnohdy stalo, že samotný výstup na vrchol nebyl ničím oproti gerojské vynášce na tábořiště. Bohužel často jsme také v důsledku únavy samotný kopec nevylezli nebo jsme za týden dali jeden maximálně dva kopce.

Takže přišla „Fáze 2“ . Stany jsme odmítli a přijmuli relativní pohodlí horských chat. Batohy se velmi zmenšili, počet vrcholů za týden stoupnul na běžné dva , ale dokonce i tři. Stále jsme však s sebou brali věci na vaření a během večeře tak byli středem pozornosti místních horolezců , kterí nás vždy okukovali kterak před chatou kuchtíme produkty našich konzerváren.

No a letos jsme plynule přešli na „Fázi 3“ , neboť jsme si na chatě Rothornhutte objednali polopenzi. Pravda, když mě mých 2 x 58 SCHF zmizelo z peněženky nebylo mi nejlépe, ale zato ten komfort. Žádné hledání vody na ledovci, krčení se ve větru za chatou u vařiče. Pouze líné vyčkávání na večeři, kterou připravovala tři velmi pěkná děvčata.

Večeře začala poněkud nenápadně pytlíkovou polévkou , kterou si nás šest hladových krků muselo přidat, ale pak každý vyfasoval takový flák masa, že jsem si málem vykloubil čelist , plus salát a zákusek v podobě plněných zapečených rajčat. Zkrátka velmi jsem se musel snažit, abych vše dojedl.

Málem bych zapomněl na nejdůležitější. Jak se blížil čas večeře připravil jsem svým parťákům menší překvapení. Na dnešní den totiž vycházeli moje ….cáté narozeniny. Už v Brně jsem si naplánoval , že na chatu vynesu 6 piv. Z původního úmyslu vynést šest půllitrovek sice sešlo (fakt to už bylo moc těžký) , ale třetinky byly taky dobrý. Přes den jsem měl několikrát sto chutí baťoh shodit a piva po cestě vypít, ale nakonec jsem vydržel až do večeře a myslím, že horolezce nemůže nic víc po výstupu potěšit, než pořádné české pivo.

Ráno byl budíček v 3,15 hod, což bylo po minulých letech brzkých nástupů celkem milosrdné. Opět jsme pohodlně zasedli k nachystaným snídaním, a tak se stala nevídaná věc – nevyráželi jsme z chaty, jak bylo doposud zvykem, poslední.

Výstup začínal hned za chatou nad záchody stezkou po ledovci pod skalní stěnou směrem na SV. V místech , kde se skalní pás zužoval se stěna prostoupila krátkým komínem a přes další sněhový pás, skály a sněhové pole jsme s ranním rozbřeskem dorazili na ostrý sněhový hřebínek směřující pod skalní zářez zvaný „Gábel“ . Bohužel jsme tímto netrefili nástup na obtížnější JV hřeben ( D , III-IV). Pokračovali jsme tedy tzv. normálkou AD (I-II , místy III ) mixovým terénem zářezu Gábel až do sedélka v hřebeni , kde se obě cesty spojují. Až sem se jednalo o klasické mixové lezení ve sněhu a volných kamenech. Ze sedélka konečně začalo pěkné lezení po pevné skále. Zprvu po hřebenu , potom západně přes exponovanou tzv.“ Binnerovu plotnu“ za předvrchol. Mnoho dvojic jistilo klasicky od štandu ke štandu. My jsme zvolili současné lezení dvojice s průběžným zapínáním jištění. Chce to jistotu pohybu v terénu obtížnosti III a nemít závratě. Pak již jen závěrečný skalnatý hřebínek na vrchol.

David s Hrachem byli přeci jen rychlejší, takže jsme si pod vrcholem pogratulovali a zatímco oni již scházeli, tak já s Martinem a Pavel s Jájou jsme si užívali pěkného počasí na vrcholu.Na sever kousek od nás byl jako na dlani Weisshorn, na jih pak Dent Blanche, na kterých jsme byli před třemi lety. Před Dent Blache pak náš zítřejší cíl – Obergabelhorn. Jeho ostrý vrcholový hřeben vypadal dost přísně. Sestup z vrcholu byl únavný jako vždy. Na Binnerově plotně se nás při sestupu sešlo hned několik dvojek a podle toho to vypadalo. Nejhůř se chovala banda nějakých Taliánů, kteří mi stoupli na ruku, hodili lano na hlavu a ještě nás předběhli. Pravda je, že my jsme zase poněkud utlačovali partu Angličanů , kteří sestup řídili až příliš metodicky, ale přijali to s jejich ledovým klidem. Pit Schubert by z nás asi radost neměl, ale teorie je jedna věc a praxe často jiná.

Když jsem se dotrmáceli na chatu, zjistili jsme , že jsme kupodivu stihli čas udávaný v průvodci, což se nám zatím nikdy nepodařilo. Navíc nás čekala již jen objednaná večeře, takže jsme si v pohodě užívali posledních paprsků zacházejícího sluníčka. Fakt byl, že nohy a celé tělo po výstupu o sobě dávalo znát a tak představa zítřejšího výstupu na Obergabelhorn byla pro nás dost divoká. Navíc jsme měli v plánu vystoupit na Obergabelhorn tzv. normálkou, ale sestoupit na opačnou stranu přes JZ hřeben Arbengrat. A to znamenalo všechny věci s sebou. Tohoto plánu se děsil hlavně Hrach, poněvadž během sestupu z Zinalrothornu se mu divokým slaňovaním podařilo najít 60m lano Mammut, které tam někomu dolů na ledovec spadlo při výstupu. Představa, že potáhne přes vrchol Obergabelhornu dvě plná 60m lana ho dost znervózňovala. Ale co by neobětoval pro takový nález.

Po opět výborné večeři jsme ihned zalehli, abychom trochu zrelaxovali unavené kostry na zítřejší výstup.

Příjezd:

Trasa : Brno- Praha- Rozvadov- Norimberg – Stuttgart- Zurich – Luzern – směr Interlaken – pak sedlo Grimmselpass – Visp- Tasch = 1150 km 12-14 hod

Ubytování:

1,5km před Tasch kemp po levé straně silnice (6 SCHF osoba, 6 SCHF auto, 6 SCHF stan – stav 2004 ), nebo je ještě kemp přímo v Taschi u nádraží.

V Taschi placená parkoviště 6 SCHF/den

Z Tasche do Zermattu:

- pěšky 6km stezka podél trati vlaku

- taxíkem 6-10 SCHF za osobu

- vlakem z Tasche 7,80 SCHF jednosměrný lístek 2.třída

výstup na chatu Rothornhutte:

přímo z Zermattu za nádražím nahoru západně stoupáme úžlabinou Trift přes restauraci Alterhaupt (nebo značené jako Edelweiss) až k hotelu Trift (2337m) 2h. (sem lze dojít z Zermattu i stezkou stoupající cca 1km vpravo od úžlabiny Trift přes travnaté prudké svahy, ale pak je nutné sejít 200mH dolů k hotelu trift)

Dále SZ podél potoka přes skalnaté prahy porostlé trávou (jsou zde ukazatele) na vodorovné ledovcové plató. Přelezeme potok na plató a stoupáme stezkou po závěrečné moréně (vlevo od potoka a vodopádů) k již viditelné chatě Rothornhutte.

Chata Rothornhutte 3178 m.n.m

(cca 100 míst , nocleh člen OeAV 21 SCHF , snídaně+večeře 37 SCHF ) . U chaty tekoucí voda z trubky, v chatě umývárka. V blízkosti chaty špatná možnost stanování, jediné rovné místou je pouze heliport )

Výstup na Zinalrothorn 4221 m.n.m JV hřeben obt. AD-

budíček v 3,15 hod . Od chaty přímo na sever , nad záchody, pak po ledovci Rothorn pod skalní stěnou. V místě kde se skalní stěna zmenšuje (cca 30-45 min od chaty) prostoupíme tento skalnatý práh lehkým komínem (obt. I-II). Nad komínem nejprve přímo vzhůru , potom doleva přes volnější skály , pak doleva přes sníh k dalšímu skalnatému prahu. Přes něj lehce na odpočinkový plac. (Pozn. v těchto místech odbočuje také nástup do ledovcového kotle Trift pro trasu vedoucí po JZ hřebenu Rothorngrat , obt. D III-IV, pevná skála. Odbočka se špatně hledá )

Normální cesta dále pokračuje po jednoduchých skalních plotnách na sníh. Na sněhu strměji traverzem vlevo k dalšímu malému skalnatému prahu. Přes něj a dále vzhůru po sněhu a na ostrý sněhový hřebínek (pozor na převěje) vedoucí pod skalnatý kuloár spadající ze zářezu Gábel. Na konci ostrého sněhového hřebenu lezte přes dva skalní prahy směrem doleva do kuloáru. Jím (mixový terén) přímo nahoru (štandy ze smyček). V případě více družstev hrozí pád kamení kuloárem. V takovém případě bezpečněji po skalách vlevo od kuloáru (obt. II ). Na konci kuloáru v hřebeni do zářezu zvaného Gábel ( 3hod od chaty). Zde se stýkají normální trasa JV hřbenem s trasou JZ hřeben Rothorngrat.

Ze zářezu Gábel exponované lezení přímo po hřebeni (štandy, smyčky). Po jedné lanové délce úžlabinou za velkým blokem západně doleva. Po 20m traverzu přímo doprava nahoru přes tzv. Binerovu plotnu (obt. III, skoby , smyčky, exponované, při zalednění obtížné) zpět na hřeben. Následující předvrchol oblezeme exponovaně a vzdušně zprava (východně) a dále již lehčím lezením (I-II) na vrchol. (4-5 hodin od chaty).

Sestup stejnou trasou.

obergabelhorn_1_20090905_1228390714


Ráno opět snídaně a tentokrát vyrážíme opačným směrem od chaty- na JV přes ledovec Trift. Přeci jen aklimatizace začala fungovat a pravidelným tempem jsme vystoupali po ledovci Trift. Až k ke sněhovému pásu, který se při včerejším pohledu od chaty zdál velmi velmi exponovaný. Ale v reálu to nebylo tak strašné. Potom tradičně kamenolomem se sněhem pod vrcholovou stěnu Wellenkuppe. Vrcholová stěna byla velmi pěkné lehké lezení (obt.II) ve fantastické expozici. Ještě chvilku prudce po sněhu a byli jsme na vrcholu Wellenkuppe. Z vrcholu jsme však viděli co nás ještě čeká. Krátký sestup a pak prudký dlouhý výstup po ostrém sněhovém hřebenu na vrchol Obergabelhornu. V cestě však ještě stála těžká věž Grand Gendarme, dříve nejtěžší místo výstupu. V současnosti je posledních několik kolmých metrů na vrchol věže zajištěno tlustým fixním lanem, ale i tak je třeba zvládat lezení v mačkách po skále a ledu obt. III. Ve velké expozici. Po překonání věže , kdy jsme si trochu zašplhali a natekli nám bandasky, pokračujeme po ostrém hřebeni prudce vzhůru do závěrečných podvrcholových skalek. Zde opět nastupuje lezení v mačkách po skále a sněhu, několik míst je i překvapivě delikátních a kolem poledne stojíme na vrcholu Obergabelhornu. Hrach s Davidem na nás zde již tradičně čekají.

Zatím je pěkné počasí, ale od západu je vidět, že se blíží hlášená studená fronta. Všichni horští vůdci s klienty sestupují stejnou trasou zpět na chatu Rothornhutte a my již osamoceni začínáme hledat sestup z vrcholu hřebenem Arbengrat. Popis sestupu je dost složitý a hned úvodní věta „systémem příjemných komínů sestoupíme obt. III dolů „ v nás vyvolává pochybnosti. Většině týmu se do tohoto sestupu evidentně nechce. Nechávám se jistit a ve stěně pod vrcholem marně hledám „soustavu příjemných komínů“. Pode mnou je skoro kolmá stěna, žádná smyčka a terén na obtížnost III rozhodně nevypadá. Spíš tak V a to ještě nahoru. Lezu tedy zpátky na hřeben a pokračujeme v hledání. Po chvilce váhání nalézáme s Martinem do stěny na opačné straně hřebene. Chvíli zde bloudím, až konečně nalézám slaňovací štand. Dobírám Martina a začínáme sestupovat. Ostatní zevlují na vrcholu a do sestupu se jim nechce. Sestupový hřeben je od pohledu evidentně dost dlouhý a divoký. Nakonec se ostatní rozhodují pro návrat stejnou cestou přes chatu Rothornhutte. Já s Martinem sami dva pokračujeme v již započatém sestupu hřebenem Arbengrat.

Nakonec se ukazuje, že nic není tak hrozné jak na první pohled vypadá a pomalu lezeme v pevné skále po hřebenu, z věží pak slaňujeme z připravených smyček, které jsou v solidním stavu. Trochu mě děsí popis slanění s hlavní věže v hřebenu, kde uvádějí 30m slanění, čemuž naše 50m poloviční lano moc neodpovídá. Naštěstí jde slanění provést na dvakrát a po cca 3 hodinách dolézáme na konec hřebene. V popisu udávaných 1,5 hod se nám zdá dost nereálných.

Nemáme ovšem zdaleka vyhráno. Ještě nás čeká sestup jižní stěnou Obergabelhornu k bivaku Arben. Do stěny pere slunce a z pod hřebene se občas uvolňují velké balvany, které sviští dolů na ledovec. Není to vůbec příjemný pocit, zvlášť, když v jednom místě musíme přetraverzovat žleb kudy kameny lítají.

Vše dopadá dobře a před šestou hodinou odpolední jsme na bivaku. Oproti popisu je bivak normálně v provozu a je nově zrekonstruovaný.

Jelikož jsme již 13 hod na nohou dáváme na bivaku přestávku a začínáme tušit , že do Zermattu to bude ještě daleko. To nám potvrzuje i správce bivaku, neboť na jeho mapě už Zermatt ani není zakreslený. Nabízí nám , že dole z údolí se dá zavolat jeep taxi. Prý je to „cheap“ – 100 SchF na osobu. S díky odmítáme a vydáváme se na sestup. Pod bivakem ještě pro zpestření krátká ferráta a pak již po moréně dolů do údolí. Tam dorážíme něco kolem osmé. Stojíme přímo pod severní stěnou Matterhornu a jelikož lanovky z Zermattu ani nejsou vidět je jasné , že to bude hóódně daleko. Nohy už mají dost a záda bolí. Navíc máme oba chytráci koupené boty dost malé a oteklé nohy jsou utrpením. Monotónně šlapeme dolů do Zermattu. Je mi jasné proč na sousední kopec Dent d Herens chodí tak málo lidí. Nástup až z Zermattu bych fakt nechtěl jít. Na to že máme do Zermattu sestoupit jestě 1500 výškových metrů jde stezka dolů dost mírně.

No nebudu to prodlužovat. Po nekonečných hodinách jsme dorazili po dlouhých 10 km hodinu před půlnocí do Zermattu. Na hlavní třídě právě vrcholila noční zábava a lelkující Japonci a ostatní snobové se pobaveně usmívali nad dvěma smradlavými a kulhajícími individui, kteří se o půlnoci vraceli z vrcholu. Taxíky už žádné nejezdili, ale naštěstí jsme chytili poslední noční vlak do Tasche. Bohužel z Tasche to bylo do kempu ještě 1,5 km po silnici, takže jsme si to vyžrali až do dna.

Jak jsem na začátku psal, nechat kempaři klíče od auta nebyl nejlepší nápad. Kempař totiž zavíral před 21 hodinou a do té doby bylo nutné klíče vyzvednout, jinak hrozilo, že nebudeme mít v čem spát. Naštěstí Hrach s Davem se přinutili k heroickému výkonu a po sestupu z Obergabelhornu na chatu Rothornhutte seběhli ze všech sil dolů do Zermattu a klíče na poslední chvíli vyzvedli.

Když jsme se s úderem půlnoci s Martinem dokulhali do kempu, čekal nás postavený stan a v něm termoska s teplým čajem. Kluci díky, to je taky jeden z důkazů, že horolezci jsou většinou dobrá parta.   Po tomto výstupu nás čekalo několik plánovaných , ale i vynucených odpočinkových dní, neboť jsme čekali na vhodné počasí k výstupu na Taschhorn a přechod na Dom.

Výstup na Obergabelhorn 4063 m.n.m SV hřebenem od ch. Rothornhutte přes Wellenkuppe obt. AD

(přístup na chatu viz. Zinalrothorn, resp. Rothornhutte)

budíček v 3,15 hod . Od chaty přímo na jih přes heliport u chaty na ledovec Trift. Nejprve mírně doprava přes ledovec, potom širokým levým obloukem stoupáme po ledovci Trift JV do jeho nejvyššího míst směrem k Wellenkuppe. Na konci ledovce stále doleva traverzujeme exponované sněhové pole. Na jeho konci na skály a přímo nahoru přes rozbité skály (lépe více vpravo od malého sněhového kuloáru na skalnatý hřeben. Vlevo pod hřebenem cca 200m doleva pod viditelnou kompaktní plotnu. Lezeme přímo po levé straně plotny (exponované pěkné lezení v kompaktní skále, obt II+ , smyčky , štandy , 3 lanové délky) na vrchol plotny. Pak závěrečným 100m prudkým sněhovým svahem na vrchol Wellenkuppe 3903 m.n.m (3h od chaty).

Ze sněhového vrcholu Welenkuppe sejdeme širokým sněhovým svahem do sedla mezi Wellenkuppe a ostrým sněhovým hřebenem vedoucím na vrchol Obergabelhornu. Ze sedla po sněhovém hřebenu (pozor na převěje a odtrhovou čáru na levé straně hřebene) pod velkou věž Gran Gendarme v hřebeni. Mixovým lezením (skála, led) přes štandy vpravo od hrany pod věž. Posledních 15 m tlusté fixní lano. Dříve bez fixního lana to bylo nejtěžší místo výstupu, ale i nyní je lezení exponované, za sněhu a ledu i nebezpečné. Z vrcholu Grand Gendarme slaníme na hřeben (poslední 15m úsek je možno i vynechat a věž zprava oblézt). Po skalnatém hřebenu (obt. II-III) 200m na sněhový hřeben.

Sněhovým hřebenem prudce (50°) nahoru pod skalní plotny. Lezením přes plotny (štandy, obt. II ) 3 délky do závěrečné pasáže pod vrcholem. Pak hřebenem nebo vpravo od hřebene mixovým terénem (obt. I-II) doprava na vrchol. (5-6 hod od chaty)

Celkově velmi pěkný výstup, snad nejpěknější co jsem lezl. Málo míst s volnými kameny (pouze nad ledovcem Trift), krásná kombinace lezení v pevné skále, mixů a ostrého sněhového hřebene.

Sestup:

a) stejnou trasou (převážně chozené, pozor odpoledne na čáru odrhu převějí na ostrém sněhovém hřebenu)

b) JZ hřebenem Arbengrat obt. AD Z vrcholu Obergabelhornu pokračujeme dále 50m po vrcholovém sněhu. Po levé ruce se otevírá skalní stěna ( do ní nenalézat , to není správný směr) , ale stále po mírně doleva se stáčejícím hřebenu (100m od vrcholu). Zde začíná hřeben Arbengrat. Začátek sestupu začíná vpravo (při pohledu z vrcholu dolů) od hřebene soustavou komínů (obt.III). První štand cca 30m pod vrcholem hřebenu. Částečně slezeme , od štandu lépe slaníme plytkým levým komínem vpravo od hřebene. Potom se traverzem doleva vrátíme na hřeben. (nescházíme tedy nebo neslaňujeme dále dolů pod hřeben do ploten !!).

Potom stále po hřebenu , občas vpravo (při pohledu dolů) od hřebenu po pevné skále, lezení obtížnost I-II (místy III) , věže většinou slaňujeme (stačí i 50m lano) až do zářezu v hřebenu cca 100 výškových metrů nad sedlo Arbenjoch. (100 m nad zářezem je Velká věž , která se slaňuje). (2,5-3,5 hod od vrcholu)

V tomto zářezu uhneme z hřebenu prudce doleva do jižní stěny Obergabelhornu (nescházíme tedy hřebenem až do sedla Arbenjoch !!!). Po skalách vpravo od sněhového kuloáru slézáme (obt, I, místy II) a do míst , kde sněhový kuloár končí. V těchto místech traverzujeme doleva (pozor na pád kamenů sněhovým kuloárem) a stále mírným traverzem doleva (mužíci) dojdeme pod jižní stěnu na sníh.

Sněhem pod jižní stěnou mírně doprava, poté přímo dolů přes dva skalnaté prahy k již viditelnému bivaku Arben 3130 m.n.m (opravený, cca 12 míst) (2hod od zářezu v hřebeni).

Od bivaku vede velmi dobře značená nová zajištěná cesta přes řetězy a žebřík stěnou pod bivakem poté již lehkou stezkou po suťové moréně do údolí pod severní stěnu Matterhornu. (1,5-2 hod od bivaku).

Na závět pohodlnou ale velmi dlouhou (cca 10 km) turistickou cestou vedoucí údolím od chaty Schonbiel dolů do Zermattu.

(Celkový čas ne sestup z vrcholu Obergabelhornu do Zermattu 8-10 hod, v některých průvodcích jsem našel čas 6 hod, což považuji za dost nereálné)

Po návratu z Obergabelhornu a Zinalrothornu jsme měli původně plánovaný jeden odpočinkový den.

Jak to tak ale bývá, počasí nám udělalo čáru přes rozpočet. Se švýcarskou přesností, vždy po obědě, přicházely černé dešťové mraky a zbytek dne a večer propršel, nahoře samozřejmě sněžilo.

Předpověď na informacích v Taschi pěkné počasí neustále oddalovala, nezbývalo tedy než polehávat v kempu a čekat. Navíc první dva dny jsme měli celkem potíže slézt i ty čtyři schody od umývárky , naše těla proto tuto změnu v plánu uvítala. Naprosto nejhůř na tom byl ale Pavel, který si ze svých LaSportiv udělat tak šílené plyskýře, že něco takové jsem ještě neviděl. Do krve vyžrané obdélníky na jeho achilovkách o rozměrech tak 3x3 cm vypadali odpudivě.

Dva dny se ještě v kempu vydržet dalo, jídla bylo dost a lenošení karimatkách taky nebylo k zahození. Třetí den jsme však již byli poněkud nervózní, padaly i návrhy na náhradní program, například slavnosti vína ve Vevey. Předpověď počasí slibovala zlepšení až na víkend, ale v pátek už mělo být také slušně. Bylo jasné, že s tímto časovým skluzem a při tomto nejistém počasí musíme oželet plánovaný traverz hřebene z Taschhornu na Dom a pokusíme se pouze o výstup na Taschorn. Některým se asi i ulevilo, neboť tento traverz je jeden z nejtěžších zdejších přechodů.



Aktualizováno Sobota, 05 Září 2009 19:16