V pátek ráno jsme tedy konečně pobalili věci a opustili kemp. Pavel po třídenním léčení svých nohou na tom nebyl zrovna nejlépe, ale jelikož je tvrďák šel to alespoň zkusit.

Ranní odjezd nám dost zkazila SMSska, kterou dostal Hrach – na Chang Tengri spadla obrovská lavina, pod kterou zůstali dva jeho kamarádi, jeden byl s těžkými zraněními v nemocnici. Původně měl na Chang Tengri jet i Hrach a mě lákal také….

Tentokrát jsme s sebou v batozích táhli i věci na vaření , neboť jsme měli namířeno do bivaku v sedla Mischabeljoch. Naštěstí bylo možno z Tasche vyjet nahoru serpentinami až na samoty Taschalp, čímž jsme si zkrátili nástup na bivak z děsivých 2200 mH na již tradičních 1600mH. (Lze sem dojet i taxíkem za 10 SCHF z Tasche). Na samotách Taschalpe jsme se nasoukali do těsných LaSportiv, nahodili těžké krysy na záda a začali stoupat směr sedlo Mischabeljoch. Všichni jsme obdivovali Pavla, který určitě musel překonávat šílená muka od zničených nohou. Aklimatizace již zabrala a výstup ubíhal bez problémů. Asi 2 hod pod bivakem jsme překonali nepříjemný nebezpečný kamenolom a přešli na ledovec. Ten byl po předchozím sněžení v dost špatném stavu a se spoustou trhlin. Hodinu kličkování mezi trhlinami a pak již jen závěrečný svah k bivaku. Přeci jen výška 3850 m.n.m byla znát, bivak se přibližoval zatraceně pomalu.

K našemu velkému překvapení byl bivak kompletně zrekonstruovaný , uvnitř vytopeno jako v sauně , k dispozici kamna, dřevo i trocha nádobí. Počet postelí byl rozšířen na 24. Za tento nevídaný luxus se ovšem platilo do připravené schránky 17 SCHF.

Na bivaku již byli tři horští vůdci z Zermattu s klienty. Pobaveně pozorovali naše baťohy. Proti jejich útočným miniruksakům byly ty naše fakt o dost větší, a to jsme netáhli věci na spaní. Vůdci měli namířeno také na Taschorn a potom traverzem na Dom. Litoval jsem, že již nemáme víc času, neboť jejich zkušenost by byla výborná pro traverz hřebene. Ovšem již k večeru se opět přihnalo špatné počasí a začalo sněžit. Sami vůdci označili traverz Taschhorn – Dom v těchto podmínkách jako „impossible“ a dost jsme pochybovali i o tom, zda vylezeme alespoň plánovaný Taschhorn. Jako poslední dorazila ještě trojice Němců , kteří tak jako my měli v plánu Taschhorn.

Celou noc bylo venku špatné počasí , a když jsem se ráno ve 3,00 hod probudil bylo nasněženo a silně namrzlo. Když vůdci viděli , že se navíc od západu žene další fronta definitivně zrušili traverz hřebene a odložili start do svítání, s tím , že zkusíme jen Taschhorn. Nebyl důvod jim nevěřit, takže jsme se zachovali stejně. O půl páté ráno již vypadala situace nadějněji. Bylo zataženo s mraky, ale už nesněžilo. Vůdci se rychle sbalili, dali si svého Japonce a další klienty pěkně nakrátko a zmizeli z dohledu.

Hned od bivaku začínal hřeben s věžemi se spoustou volných kamenů držících po hromadě jen sněhem a mrazem. Později již stopa vedla přímo po ostrém , exponovaném hřebenu obt. II Zhruba v polovině hřebene přibývalo sněhu, takže jsme nasadili mačky. Někde v těchto místech, na těchto převějích zahynul fenomenální francouzský horolezec Patrick Berhault , který si usmyslel vylézt za 100 dní všechny alpské čtyřtisícovky. Taschorn, který byl cca šedesásátou v pořadí z celkových asi 80, se mu stal osudným. Utrhl se i se sněhovou převějí a zahynul po 400m pádu.

Takže jsme v těchto opravdu exponovaných partiích postupovali co nejopatrněji. Hřeben se táhl, navíc nás čekala ještě nejprudší závěrečná stěna na vrchol. Naštěstí počasí se lepšilo, ikdyž do ideálu mělo hodně daleko. Celkem zřízení jsme dolezli po čtyřech hodinách na vrchol.

Vůdci právě začali scházet komplikovanou ledovcovou severní stěnou na chatu Domhutte. Tuto trasu zvolili jako náhradní řešení místo neschůdného traverzu na Dom. A opravdu. Když jsem se podíval směrem k Domu, hřeben byl pod sněhem a navíc vypadal hodně těžce. I v ideálních podmínkách by to bylo hodně náročné. Chvilku jsme postávali na vrcholku a čekali až se mraky rozestoupí , abychom mohli něco nafotit. Jen na chvilku se nám ukázal sousední Dom, kde jsme se vzájemně na velkou dálku pozdravili s horolezci na jeho vrcholu a poté jsme začali stejnou cestou sestupovat.

Sestup jako vždy byl nekonečný. Museli jsme postupovat dost obezřetně, abychom na sebe něco neshodili a díky exponovanému hřebenu nebyl sestup o moc rychlejší než výstup. Zhruba kolem poledne jsme se dopotáceli zpět do bivaku.

Výstup na bivak Mischabel v sedle Mischabeljoch od parkoviště na Taschalp obt. PD

Na parkoviště Taschalp 2200 m.n.m (Ottavan) dojedem autem z Tasche (od nádraží před potokem doleva z hlavní silnice do Zermattu nebo taxi 10 SCHF, příp. pěšky 2-3 hod.!!).

Od parkoviště na Taschalp 200m po asfaltce mineme po levé ruce kostelík a dále serpentinami po široké cestě směrem na chatu Taschhutte. Po 20 min v druhé serpentině odbočíme z cesty na chatu Taschhutte na rozcestí pod skalou opět po široké cestě doleva. Cesta končí v travnatém žlebu u potoka. Uhneme z cesty doprava nahoru a vyšlapanou stezkou prudce po pravé straně potoka v serpentinách na horní ledovcovou morénu.

Stezkami přes morénu (mužíci) pod rozbitou skalní stěnu vpravo od ledovce Weingarten. Suťovištěm (obrovské nestabilní balvany) pod stěnu, pak traverz doleva pod stěnou (mužíci) a lehkým lezením po plotnách dosáhneme pravé strany (při pohledu nahoru) ledovce Weingarten. Pravou stranou ledovce pod SZ stěnou Alphubelu přímo nahoru (množství nebezpečných trhlin) , později středem již mírnějšího ledovce k viditelnému bivaku v sedle Mischabel. (4-5 hod od auta na Taschalp)

Bivak Mischabel 3850 m.n.m

24 postelí, kamna, dřevo, velké hrnce na rozpouštění vody, trochu nádobí. Nově spravený bivak se vším komfortem. Poplatek do kasičky 17 SCHF (členové alpských spolků), 28 SFCH nečlenové.

Výstup na Taschhorn 4490m.n.m JV hřebenem od bivaku Mischabel obt. AD

Výstup začíná přímo od bivaku Mischabel. První věž v hřebeni oblézáme nejprve zprava , potom přímo. Další veže nejprve zprava v blízkosti hřebenem ale brzy přímo po hřebeni (exponované, za sněhu a ledu nebezpečné). Zhruba v polovině hřebene začínají ostré sněho vé hřebínky s převejemi. Lezou se přímo , pozor na jejich odtrhy. V závěru se hřeben přudce zvedá do závěrečné vrcholové pyramidy. Přejdeme sněhovo skalnatý kuloar spadající z vrcholu doprava a lezeme přímo vpravo od kuloáru na vrchol. (3-5 hodin od bivaku Mischabel). Mnoho míst , zvláště v dolní části hřebene nestabilní skála a spousta volných kamenů.

Sestup:

- nejčastěji stejnou trasou jako výstup

- nebo SZ stěnou na chatu Domhutte (ledová , orientačně obtížná stěna, strhlinami, obzvláště obtížné za mlhy !)

- traverz Taschhorn – Dom (obt, D-D+ , pouze za ideálních suchých podmínek, obtížné exponované lezení ve velké výšce 3-6 hod mezi vrcholy)

Všichni jsme byli dost vyřízení, ale po teplém čaji a troše jídla nám postupně otrnulo. Šlo totiž o to kudy se vrátit. Stejnou cestou jakou jsme přišli se mi moc , kvůli trhlinám nechtělo. Na druhou stranu od bivaku totiž začínal SV hřeben vedoucí na nedaleký Alphubel. Vzhledem k tomu, že jsme nedali traverz na Dom byla představa dalšího kopce dost lákavá. Dvě čtyřtisícovky za jeden den , to jsme ještě nikdy nevylezli. Postupně se přidali i ostatní , jedině Pavel musel trpět kvůli svým nohám. Vylezl s nimi na Taschhorn a teď jsme ho přemluvili ještě na Alphubel.

Pobalili jsme tedy věci a hned od bivaku se zvedal skalnatý hřeben obtížnosti AD II-III k předvrcholu Alphubelu. Ranní výstup na Taschhorn byl v nohách zatraceně cítit, ale naštěstí to bylo pouze 400mH , mixové lezení a prudký závěrečný sněhový svah nás už nemohli rozhodit. Po vylezení hřebenu jsme ještě absolvovali plahočení po vrcholovém plato Alphubelu, kde jsme hledali v mlze vrchol. Vyfotili jsme se na nejakém sněhovém hrbu, abychom za chvíli zjistili, že vrchol je ten hrbek o kousek dále. Byli jsme spokojeni, neboť ke snídani jsme dali Taschhorn a k obědu Alphubel. Následoval již jen jednoduchý sestup normálkou do sedla Alphubeljoch. V rámci rychlosti jsme si skoro všichni sundali mačky, což se ukázalo jako chyba. I v průvodci upozorňují na často ledovatý svah nad sedlem. Však také David s Hrachem na něm ujeli a po zabrždění cepínem jsme si pěkně rychle dali mačky zpět na nohy.

Ze sedla Alphubeljoch jsme již ve vítězné náladě rychle sbíhali po ledovci dolů na chatu Taschhutte. Aby to nebylo tak jednotvárný sestup, tak se ještě Martin dole na ledovci propadl po pás do trhliny a já zas absolvoval nedobrovolnou koupel v ledovcovém potoku. K večeru jsme přes chatu Taschhutte došli až našim autům. Byl to pěkně dlouhý sestup, nahoru bych tudy na Alphubel rozhodně nechtěl jít.

Sedli jsme do aut a ještě večer sjeli dolů do Tasche do našeho oblíbeného kempu. Právě včas, neboť od Weisshornu přišla šílená bouřka a zase začalo pršet.

V kempu jsme se zcivilizovali a druhý den ráno v pět vyrazili zpět do republiky směr Brno.

Předloni jsme vylezli dva kopce, loni tři a letos čtyři. Pokud to půjde takto dál , tak se máme za rok na co těšit. Ale stejně už jsou další vrcholy naplánované a tajný sen vylézt (…..psst to se nemá říkat nahlas) se pomalu ale jistě blíží.

Výstup na Alphubel 4206 m.n.m S hřebenem od bivaku Mischabel obt. AD obt. III-
Výstup začíná přímo z verandy bivaku v sedle Mischabel. Nejprve po skále , později kombinace skála a sníh. Stále po hřebenu, v závěru krátký prudký sněhový svah (40°) na vrcholové plató. Na něm doprava po mírném sněhu na předvrchol a pak po širokém vrcholovém svahu na hlavní vrchol (1-2 hod od bivaku Mischabel)

Sestup:
Normální cestou směrem na jih do sedla Alphubeljoch 3782 m.n.m ze sedla západně doprava po mírném ledovci (nenápadné trhliny !) na chatu Taschhutte a dále pak na parkoviště Taschalp (3-4 hod z vrcholu Alphubel)