Zima se kvapem blíží a tak většina horolezců se pomalu přesouvá do tělocvičen a boulderovek. Ti sportovněji univerzální již pomalu vytahují svoje lyžařské náčiní a nedočkavě sledují sněhové předpovědi.

Pro ty z Vás , kdo pro nadcházející lyžařskou sezónu uvažují o vyzkoušení dalšího sportu zvaného skialpinismus jsem připravil několik rad pro nákup potřebného vybavení.

Předem je třeba upozornit , že skialpinismus je , jako většina podobných koníčků, poměrně drahá záležitost. Kromě standartního vybavení, zde ještě přistupuje nutnost zakoupení (příp. zapůjčení) bezpečnostních pomůcek. Pro ty, kdo tyto pomůcky považují za drahou zbytečnost, by mohla být varováním minulá zimní sezóna, ve které zahynulo (zejména na Slovensku) pod lavinami velké množství lidí, z nichž drtivá většina tyto pomůcky u sebe neměla.

Na druhou stranu je skialpinismus nádherným koníčkem, kdy často dlouhý a únavný výšlap je vykoupen nepopsatelně nádherným pocitem , když se z dosaženého vrcholu spouštíte panenským, nejlépe pak prašanovým, sjezdem do údolí. Tyto pocity nikdy nemůžete dosáhnout na obyčejných svazích protkaných pavučinou lanovek, které chrlí desítky a stovky lyžařů bojujících pak o každý kousek svahu a následně o každý metr ve frontě na vlek. ( pozn. Autor tohoto článku je pravidelným účastníkem takového lyžovaní, a také to není k zahození).

Ještě než přejdeme k samotnému vybavení , je třeba upozornit , že skialpinistou se člověk nestane tak, že najednou opustí urolbovanou sjezdovku a vrhne se do sjíždění panenských svahů. Tato činnost v sobě skrývá mnoho nebezpečí a tak na první seznámení se skialpinismem doporučuji vyjet s někým již zkušenějším a hlavně nastudovat a PRAKTICKY nacvičit záchranu z laviny. Teorie a praxe ohledně lavin je velmi obsáhlá a proto se jí zde nebudeme věnovat. Na webu lze k této problematice nalézt dostatek materiálu.

Samotné slovo skialpinismus, jak už název napovídá v sobě spojuje lyžování s horolezectvím. V současné době je spíše nahrazováno slovem skitouring , tedy rekreačnější formou skialpinismu, kdy se jedná převážně o výstupy a vysokohorské přechody mezi chatami, doplněné o sjezdy z okolních vrcholů. Čistým skialpinismem je pak myšleno sjíždění již velmi prudkých kuloáru, svahů a stěn, kdy je nutné opravdu ovládat i horolezeckou techniku.

Například v Rakousku,kde je skialpinismus velmi populární, údajně vlastní skialpové vybavení až jeden milión rakušanů. Ze začátku tedy, coby netrénovanému jedinci, se Vám lehce může stát , že během tůry budete předbíháni jedním rakouským důchodcem za druhým, pro které je to pravidelná víkendová zábava. Pohyb na skialpových lyžích má svá specifika, takže pokud jste například dobrý na obyčejných běžkách, může to pomoci, ale automaticky to neznamená, že vše půjde samo.

A nyní již k samotnému vybavení:

Lyže:
Carvingová lyžařská revoluce a dohady kolem ní už konečně pominuly a normální sjezdové lyže již seženete pouze carvingové. U skialpových lyží zatím není tento trend tak markantní. Zde je třeba se rozhodnout jaký typ skialpinismu budu převážně provozovat. Pokud chci skialpové lyže používat pouze jako přibližovací prostředek k horolezeckým výstupům a nemám nějaké sjezdařské ambice, pak volím lyže s minimálním bočním krojením a co nejlehčí váhou. Případně se nezatěžuji takovými úvahami a koupím v bazaru jakoukoliv slušnou lehčí lyži.

Při koupi z bazaru pozor na stav lyže. Je třeba zkontrolovat zda nejsou již hodně zbroušené hrany a skluznice. Do naších bazarů se převážně dostávají lyže ze západu, kde každá půjčovna musí po 3 letech půjčování lyže vyřadit. Vzhledem k tomu, že klienti půjčoven nemají k lyžím žádný vztah (viděl jsem opravdu otřesné případy, kdy doslova jiskry od skluznice lítaly ) , musí půjčovny lyže pravidelně brousit, takže po 3 letech jsou lyže v značně zuboženém stavu. Při koupi normálních sjezdových lyží z bazaru je také třeba myslet na uchycení stoupacích pásů na patce lyže (viz. Dále odstavec Stoupací pásy). Normální lyže nemají na patce k uchycení žádný žlábek a to může být někdy problém.

Mnohem radostnější situace je, kupuji-li lyže nové. Skialpové lyže najdeme v katalogu většinou pod označením TOUR, SKITOUR, ALPIN nebo SKIALPIN.

Závodní skialpové speciály nemívají většinou velké boční krojení a důraz je kladen především na váhu. Tyto lyže jsou dost drahé a pro širokou veřejnost nepoužitelné. Typickým rozměrem závodní lyže je 90-70-80 (špice-střed-pata) , rádius 25-30m, váha 1500-2000 gramů (pár).

Lépe je se podívat po univerzálnějších typech lyží označovaných často jako TOUR CARVE, které již mají boční krojení, rádius kolem 16-23m . Důležitým údajem je také šířka středu lyže. Pro dobrou nosnost v terénu je minimum cca 70 mm. Šířka špičky lyže je individuální záležitost. Čím širší , tím lepší nosnost v hlubokém sněhu a snadnější točení, ale o to větší váha a někdy mohou nastat menší potíže pro chůzi v úzké stopě. Obecně se dá říci, že kdo si chce více užívat ve sjezdech volí šířku špice nad 100 – 105 mm , vyznavači přechodů spíše pod 100 mm. Typickým představitel kategorie TOUR CARVE je lyže s parametry 108-71-98 , rádius 17m , váha 1200 – 1400 g. V této kategorii je poměrně velký výběr, jednotlivé lyže se liší vnitřní stavbou a množstvím tlumících prvků. Kvalitnější lyže mají dřevěné odlehčené jádro, levnější pak jsou tzv. vypěněné.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že pokud jste byli zvyklí na kvalitní sjezdovou lyži, tak budete vlastnostmi těchto skialpových lyží zaručeně zklamáni. U těchto lyží je vše podřízeno snížení hmotnosti a tak zde nečekejte žádné technologické zázraky v podobě titanalových profilů, antivibračních sítí, či tlumících destiček. Se skialpovou lyží si na normální, nedejbože ledovaté a uměle zasněžené sjezdovce, budete připadat jako koza na ledě. Tyto lyže jsou určeny do terénu, takže kupovat tyto lyže jako jediné a univerzální i pro klasické sjezdové tratě nedoporučuji.

Poslední kategorií nepatřící již mezi skialpové lyže jsou lyže označované jako ALLROUND nebo FREERIDE. To jsou již klasické sjezdové lyže, kterých jsou plné katalogy. U některých je i žlábek na patce pro uchycení stoupacího pásu. Tyto lyže jsou volbou pro ty, které skialpové tůry moc nezajímají, ale přeci jen by si chtěli sjet nějaký ten panenský žlab nebo svah a od sjezdovky je na něj daleko. Tato kategorie lyží je velmi rozsáhlá. Tyto lyže je bez problémů možno použít jako univerzální i na sjezdovku, bývají výborně utlumené s vynikajícími jízdními vlastnostmi. Nevýhodou je vyšší hmotnost, která je vylučuje pro použití na horské přechody a tůry.

Posledním důležitým parametrem je volba délky lyže. Zatímco u klasických sjezdových lyží s nástupem carvingu a s tím spojeným velkým vykrojením lyže došlo k obrovskému zkrácení délky, tak u skialpových lyží je tento trend přeci jen poněkud pozvolnější. Jestliže u klasické lyže typu allround se pohybujeme v délkách 160-175 cm , tak u skialpových lyží bývá délka o cca 5-10 cm delší. I tak bych nedoporučoval lyže delší než cca 175 cm. Kratší lyže jsou lehčí , lépe točí v problémovém sněhu , ale zase nemají takou nosnost v hlubokém sněhu jako lyže delší.  K tradičním renomovaným skialpovým značkám patří firmy Hagan, Trab , Dynastar a Black Diamond. Už ale i velké lyžarské firmy pochopili roustoucí popularitu tohoto sportu, takže skialpové (a kvalitní) lyže najdeme i u značek Atomic, K2, Fischer, Voelkl a Blizzard.

Zvláště firma Blizzard (které údajně koupila tradiční firmu Hagan) nabízí zajímavé lyže v poměru kvalita/cena.

Skialpové lyže jsou, díky své konstrukci, přeci jen jednodušší vůči svým klasickým kolegyním, takže je lze sehnat za nižší ceny oproti lyžím klasickým. Dobré skialpové lyže se prodávají v rozmězí 5 – 12 000 Kč , v jarních doprodejích i trochu níže. Díky nižší poptávce jich však není mnoho a často je nutné je v obchodech objednat. Při volbě lyží je také dobré si uvědomit, že u skialpinismu vedou mnohdy sjezdy různorodým terénem, kde není nouze o kameny , takže při pohledu na skluznici nebo hrany se extrémně drahé lyže nemusejí vyplatit.

Stoupací pásy

Jsou to co z vás dělá skialpinistu (aspoň teoreticky).

Jen pro úplné začátečníky tedy připomínám, že skialpové lyže se nemažou voskem např. jako běžky , ale na skluznici se lepí pomocí speciálního lepidla stoupací pásy. Lepidlo na pásech má tu dobrou vlastnost, že při přilepení pásu na skluznici drží , ale když člověk před sjezdem pásy odlepuje, nelepí se. Pásy se pak slepí k sobě, dají do baťohu (příp. do tepla pod bundu) a tak jsou po sjezdu opět připraveny k nalepení. Dobré lepidlo vydrží na pásech občas i celou sezónu, aniž by se muselo obnovovat (že nic není tak růžové zjistíte časem sami).

Oblíbené označení „tulení pásy“ již samozřejmě neplatí. Dnes jsou pásy vyráběny ze syntetických materiálu a tuleni zárověň s ekologisty si tak mohou oddechnout.

Pásů je dle použitého materiálu několik typů. V zásadě se dají rozdělit na syntetické a mohairové.

Levnější variantou jsou syntetické, vyrobené ze 100% nylonu, které se vyznačují horším skluzem, dobrou trvanlivostí , ale solidní stoupavostí.

Dražší , ale nejlepší možností jsou pásu z mohairu. Opět je několik typů a kombinací, nejkvalitnější je tzv. dvojitě zapletený W mohair , který má nejlepší poměr stoupání/skluz. Tyto pásy jsou maličko choulostivější na opotřebení.

Rozvoji vykrojených carvingových lyží se museli přizpůsobit i výrobci stoupacích pásů, takže v současnosti je možno zakoupit jak klasické rovné pásy , tak pásy vykrojené, určené na carvingové lyže.

Volba rozměru stoupacího pásu je důležitou věcí a špatně zvolený pás vás v bodoucnosti může stát dost nervů.

Většina výrobců skialpových lyží a naopak výrobců pásů má v katalogu přehledné tabulky, z kterých jde zjistit jaký pás je na danou lyži vhodný. Všeobecně platí, že šířka ve středu pásu by měla být taková, aby nalepený kraj pásu nebyl dále než 1-2 mm od hrany lyže. Délka pásu (resp.označení délky – skutečná délka může být jiná) musí souhlasit s délkou lyže.

Na carvingové lyže doporučuji carvingové pásy. Ty jsou bohužel dražší, neboť při jejich výrobě vzniká větší odpad, ale komfort stoupání tuto investici vyváží.

Rozhodně nedoporučuji své manželce nebo přítelkyni v rámci šetření pořídit na carvingové lyže úzké klasické pásy (nejlépe ještě použité) se slovy: “ Však na to tvoje chození ti to stačí „ Zaručeně ji tím znechutíte celou tůru, neboť úzké pásy se ve větších stoupáním v traverzech budou smekat, a tak by vaše první skialpová tůra mohla být i tou poslední a draze pořízené vybavení skončit někde v bazaru (k radosti případných koupěchtivých zájemců).

Již jsem naznačil , že k uchycení pásu slouží na patce kovový háček , který se zahákne do zářezu na patce lyže. Ke špici lyže je pás upevněn pomocí gumové elastické špice s kovovou hrazdičkou, která se přetáhne přes špici lyže.

Existuje ještě varianta , kdy se pata pásu nezachycuje pomocí háčku na lyži, ale pouze se pás na konci lyže přilepí. Tento způsob moc nedoporučuji, hrozí nebezpečí namrznutí pásu a neustálého odlepování pásu během výstupu.

Archaické upevňování pomocí šnůrek už je k vidění jen velmi vyjímečně.

Ceny stoupacích pásů zavisí na délce, šířce , zda jsou carvingové nebo klasické a na použitém materiálu. Dominantní postavení na trhu ma rakouská firma Coll-tex , v menší míře pak švýcarská Pomoca, event. Salewa, Mammut aj.

Ceny levnějších nylonových pásů jsou 2 – 3 500 Kč, dražší mohairové pak 2500 – 4000 Kč.

Skialpinisté vázání

zároveň se stoupacími pásy další věc, která vás odlišuje od běžného lyžaře. Současný trh ovládly tři firmy zabývající se jejich výrobou : Fritschi, Silvretta, Dynafit a Naxo.

Při výběru vázání je opět si předem rozmyslet k jakému účelu budu vázání používat.

Pokud upřednostňuji především nízkou hmotnost , dlouhé výstupy a mám jakési závodničtější ambice vyberu si vázání značky Dynafit. Toto vázání je velmi specifické, především tím, že je u něj , na rozdíl od ostatních značek, odděleně špička i pata vázání. K upevnění k botě slouží háčky na bocích vázání, které se zaklapnou do skeletu boty( pro typ Tri Step). To znamená, že k tomuto vázání potřebujete boty značky Dynafit (event. Některé typy zn. Scarpa), které tyto výřezy mají. U bot jiných značek tuto úpravu nenajdete a NELZE je tedy s tímto vázáním použít. Pro razantnější sjezdy je toto vázání také méně vhodné. Osobně si myslím, že toto vázání je vhodné pro závodníky a normální skialpinista by se měl poohlédnout spíše po vázáních ostatních firem.

Skialpinistickou klasikou je vázání Silvretta.

Legendární nezničitelné modely 300, 400 a 404 už seženete pouze v bazaru. Při takové koupi je dobré zkontrolovat stav otočných čepů, které drží obě tyče spojující celé vázání. Výhodou vázání je, že jde použít i na horolezecké skelety.

Dalším modelem jsou vázání Silvretta 505 a Silvretta Easy Go, které jak designem , tak funkcemi splňují všechny nároky průměrného skialpinisty.

Posledním modelem je novinka sezóny 2003/4 Silvretta Pure. U tohoto špičkového vázání se podařila hmotnost snížit na 1250 g , při zachování dobré tuhosti. Určitou nevýhodou všech typů je pevná špice a pouze pata slouží jako bezpečnostní.

Tímto se dostáváme k firmě Fritschi. Vázání této švýcarské firmy se stalo poslední dobou velmi populární. Firma Fritschi má zkušenosti i s výrobou klasických sjezdových vázání a to je znát i na jejich modelech Fritschi Diamir. Vynikají vysokou tuhostí a komfortem při obsluze, nevýhodou je maličko vyšší hmotnost. Kdo preferuje hlavně freeridové sjezdy , měl by se poohlédnout právě zde.

Oproti firmě Silvretta , která razí koncepci dvou bočních spojených tyčí, je i Fritschi špice s patou spojena jedním středovým titanalovým profilem. S tímto titanalovým profilem se vyskytl jeden problém a týká se především těch, kdo chtějí toto vázání koupit v bazaru. Řada vázání Fritschi byla označována jako Frtitchi Diamir Titanal I , II a III . U nejstaršího typu Titanal I , docházelo občas k prasknutí středového titanalového profilu, příp. k samovolnému uvolňování zafixované paty ve sjezdu. Tyto problémy byly odstraněny již u typu Titanal II.

Modely sezóny 2003/4 pak byly rozděleny na touringové Diamir Titanal III a freeridový Diamir Freeride, vyznačující se ještě vyšší tuhostí, tlumícími podložkami pod vázáním a větší výškou boty nad podložkou. Pro letošní rok se řada nazývá Explore, Express a Freeride New. Vázání je kompatibilní se všemi sjezdovými botami normy DIN/ISO a s jistými výhradami je možné jej (zvláště model Freeride) použít i pro klasické lyžování na sjezdovce v normálních přezkáčích.

Poslední firmou je Naxo. Tato firma byla původně součásti Fritschi, ale v sezóně 2003/4 se odloučila a vydala se na samostatnou cestu. Vyrábí svoje vázání Naxo , které je vzdáleně podobné Fritschi, ale odlišuje se systémem dvojitého kloubu v přední části. Tato technická finesa má přispět k lepšímu a příjemnějšímu kroku, během výstupu na rovných a mírnějších svazích.

Vázání se většinou vyrábějí v několika velikostech ozn. Např. jako S, L, XL . Velikost je třeba zvolit dle délky skeletu boty. Velikost bývá udávaná na boku podrážky sketelu boty v milimetrech. Dle tabulek rozsahu nastavení je pak třeba zvolit příslušnou velikost vázání.

Zde tedy opět pozor při bazarovém nákupu, abyste na svoje boty koupili i správnou velikost vázání.

Ceny vázání se pohybují v rozmezí 7500 – 11 000 Kč

Stoupací hřebeny neboli harscheisen

jsou obdobou známých maček na boty, zde se připevňují přímo do vázání. Jsou neocenitelným pomocníkem při prudkých výstupech , ledu, nebo zaledněné stopě (zvláště v traverzech).

Se zajímavou novinkou přišla firma Fritschi, která uvedla na trh stoupací hřeben Axiom, který není nutné z vázání odepínat a lze jej sklopit a připevnit ke středovému titanalovému profilu. Bohužel je tento hřeben kompatibilní pouze s nejnovějším vázáním Fritschi Freeride 2004/5 a Fritschi Explore/Express.

Ceny harscheisen se pohybují okolo 1100 Kč.

Skialpinistická obuv

při výběru platí stejné pravidlo, jako u lyží, resp. vázání – musím vědět k jakému účelu budu boty používat. O bot můžeme vybírat ze značek Dynafit, Lowa, Nordica , Scarpa, příp. Garmont.

Takže opět: zajímají-li mě výstupy, přechody nebo závody vybírám především mezi botami značky Dynafit. Ty navíc jsou uzpůsobeny pro vázání Dynafit (viz. Odstavec o vázání). Už název bot Dynafit Tour Lite napovídá, že boty budou lehké, což je zase nevýhoda při sjezdech, kdy bota neposkytuje noze patřičnou stabilitu a oporu. Jako náruživý lyžař mohu potvrdit, že ve sjezdech se v botě necítíte nejlépe a na razatní jízdy v prašanu nebo boulích můžete zapomenout.

Jsem-li příznivcem spíše freeridových sjezdů , doporučuji vybírat mezi značkami Lowa a Nordica. Ty nabízejí modely blížící se pocitem klasickým lyžákům , ale při zachování přijatelné hmotnosti a komfortu pro výstup. U firmy Nordica jsou to lyžáky řady TR , u firmy Lowa pak řada Struktura spíše pro výstupy a řada Freeride spíše pro sjezdy.

Tak jako je u klasického lyžovaní poslední dobou běžné spojení značek mezi botami, vázáním a lyžemi, tak i u skialpinistického vybavení dochází ke jejich spolupráci. Takže běžné (a u Dynafitu nutné) je spojení bot Dynafit s vázáním Dynafit , dále pak je časté spojení bot Lowa s vázáním Fritschi. Vázání Silvretta a boty Nordica se pohybují někde na rozmězí a jsou víceméně univerzální (vyjma vázání Dynafit tour Lite).

Firmy Scarpa a Garmont jsou na trhu poměrně krátce, ale zato využívají svých zkušeností z výroby bot pro telemarkové lyže, takže lze vybírat z poměrně různorodé kolekce bot.

Skialpinistické boty vybírejte dlouze a pečlivě ! Správný výběr bot rozhodne o tom, zda se skialpinismus stane vaší oblíbenou zábavou nebo sadomasochistickou úchylkou.

Tak jako je v dnešní době skoro nemožné trefit při nákupu klasických lyžáků na typ, který by vám neseděl, tak naopak u skialpinistických bot je skoro zázrak, když vyberete takové, které vám ani zpočátku nebudou působit utrpení. Velikost boty vybírejte poměrně těsně na nohu, maximálně na jednu kvalitní tlustou ponožku. Ve skialpinisté botě se budete, na rozdíl od klasických lyžáků, dost potit a tak není třeba více ponožek. Vyrobit botu, která by při výstupu nikde netlačila a při sjezdu byla patřičně tuhá je dost problém, takže počítejte , že začátky, než boty rozchodíte mohou být dosti kruté až krvavé (osobní zkušenost).

Pro zájemkyně něžného pohlaví jsou v nabídce boty s odlišným tvarem,především nižším nártem a nižším komínem boty. Jejich nákup se dámám určitě vyplatí, cenový rozdíl nebývá žádný nebo minimální.

V krajním případě lze použít i klasické lyžáky (pouze do vázání Fritschi a některých Silvretta), ale toto řešení je vhodné snad pouze pro ty, kdo chtějí zkusit lyžování mimo sjezdovky a nebudou nikam dalece stoupat. I tak by byly vhodné pouze takové lyžáky, které mají volbu přepínání Walking/Ski.

Ceny skialpinistických bot jsou v rozmezí 6500 – 12 000 Kč

Tím by skončil výčet toho základního vybavení pro skialpinismus. V dalším díle se pak budeme věnovat vybavení, bez kterého se sice obejdete, ale bez něhož na tůru vyráží jenom blbec nebo sebevrah – totiž bezpečnostním pomůckám.