Léto už je definitivně pryč a zima se hlásí intezivně o slovo. A to znamená jediné - další skialpinistická sezóna klepe na dveře. Navíc už za chvíli budeme opět masírováni vánoční nákupní horečkou, a tak se tentokrát podíváme, co by nám ten skialpinistický Ježíšek mohl nového přinést.
Následující řádky najsou zdaleka přehledem toho, co je v nabídce všech výrobců, spíše se podíváme na výrobky, které mne zaujaly.

Nejdříve se podíváme po nabídce skialpinistických bot.
Zde se zdá , že hlavními tahouny trhu se postupně staly dvě firmy , a to ikona skialpového trhu rakouská firma Dynafit a druhou je italská Scarpa. Trochu z povzdálí je sledují firmy Garmont, Lowa a Black Diamond  - ta určitě bude bodovat hlavně na americkém trhu. Svoji pozici již zřejmě vyklidila firma Nordica, dříve poměrně rozšířená značka.
Firma Dynafit pokračuje v prodeji velmi úspěšné řady bot označené jako ZZero, která je na trhu již 3 roky. Tak, jako předešlé roky jsou modely rozděleny na 3 a 4 přezkové a dále se pak dělí na karbonové a nekarbonové modely. Dále je dělíme dle typu vnitřní botičky na tepelně tvarovatelné TF a klasické se šněrovaním MF. Poslední rozdělení je dle typu materiálu vnějšího skeletu - dražší Pebax označený jako PX , který je imunní vůči změnám teploty a i za mrazu si zachovává svoje vlastnosti a pak "obyčejnější" polyuretan označený jako PU, který je používán v cenově nižších modelech bot.
Nabídka bot se oproti loňsku téměř nezměnila , vrcholným modelem je stále bota Zzero 4 C-TF, jejíž recenzi si můžete přečíst zde. Na letošní rok se firma Dynafit ještě více zaměřila na dámskou část skialpinistické obce, a tak se rozšířil počet dámských modelů. Mají mnohem pěknější dámský design a vždy vycházejí z pánských modelů. Vrcholem nabídky je dámský typ ZZero4 PX-TF Women - 4 přezkový model vycházející z pánské varianty Zzero 4 PX-TF. Paradoxem je , že tento typ je ještě o cca 60gramů lehčí, než karbonový top model Zzero 4 C-TF. Vrcholný dámský model tedy byl ušetřen použití tvrdých karbonových bočních výztuh, které byly nahrazeny výztuhami z měkčího Rilsanu.


Dalším typem boty, kterou mají už snad všichni výrobci jsou těžší a tvrdší boty určené pro freeride a spíše sporadické výstupy. U Dynafitu jsou to typy Titan TF-X a loňský ZZeus TF-X, v dámském provedení pak Gaia TF-X Women.
No a na závěr jsem si nechal perličku - a tou je závodní bota Dy.N.A. TF.  Tento high-tech karbonový produkt je určen zejména na závodní nasazení. Vezmeme.li, že špičkové boty z řady ZZero váží okolo 1500g (jedna bota), tak je skoro neskutečné, že tato závodní bota je ještě o další 0,5kg lehčí ! a má tak neskutečných 920gramů ! (vel. 27,5 ). Pokud máte zbytečných 1000 EUR tak neváhejte, určitě budete hvězdou horských lyžáren. Jinak tato závodní bota má být určitě odpovědí na závodní řadu F1 od italské Scarpy.


A jsme u zmiňované italské firmy Scarpa. Podobně jako u Dynafitu je nabídka víceméně podobná té loňské. Touringová řada nabízí osvědčené modely Spirit 4, ke které přibyl téměř freeridový tužší model Skookum. Loňský 4-přezkový dámský model Diva Lady byl doplněn o 3-přezkový model Star lite lady. Nižší modelová řada Vector a základní Avant  zůstala beze změny. Taktéž freeride řada s modely Hurricane a Typhonn zůstala stejná.
Zatímco u dámských verzí jsou hmotnosti jednotlivých modelů srovnatelné s dámskými modely Dynafit, u pánských 4-přezkových modelů je na tom Dynafit váhově přeci jen o trochu lépe. Ale vše je jen o pocitu z boty a o tom co mi sedí. Mě osobně se modely Scarpa (Touring řada) zdají přeci jen macatější oproti opticky lehčím Dynafitům...
Tak jako u Dynafitu, tak také u Scarpy přibyl do race řady bot karbonový top závodní model s jasným označením F1 Carbon. Hmotnost 840gramů je o 210gramů méně než do loňska nejlehčí model F1 Race , a to už je fakt síla. Máte-li na ně zálusk opět si nachystejte něco málo přes 1000 EUR....


Dalším v řadě je firma Garmont. Po pravdě řečeno s těmito botami nemám žádnou zkušenost, takže se jen omezím na to, že po prohlédnutí webových stránek to vypadá na zachování loňské kolekce, ve které převažují klasické modely s hmotností okolo 1800 - 1900 gramů

Známá outdoorová firma Black Diamond je pro mě v oblasti skialp bot naopak docela neznámou. Zatímco jiné skialpové potřeby jako pásy , bezpečnostní pomůcky apod firma vyrábí již dlouho, tak do výroby bot se pustila teprve před nedávnou dobou a čas ukáže. Zatím asi bude úspěšnější na americkém trhu, kde převažují zájemci o spíše freeridově orientovanější (rozuměj těžší a tvrdší) boty než v klasicky skialpově orientované Evropě. Ale třeba to bude časem jinak... Prozatím např jejich lyže v evropských testech skitouringových lyží moc dobré hodnocení nedostávají. Asi je to trochu tím, že kanadský a americký prašan je v Evropě jen několik dnů do sezóny , a tak se zde uplatňují spíše univerzálnější lyže.... Ale o lyžích jsem chtěl vlastně psát později.

Na závěr jsem si nechal německou firmu Lowa. Schválně až na závěr, protože boty Lowa byly moje první skialpové boty a doteď s láskou vzpomínám na svoje Struktury , které byly ( a stále jsou) hitem mezi hlavně německy mluvícími skialpinisty. Schválně píši v minulém čase, protože v současnosti mám pocit, že firma Lowa tak trochu vyklidila pozice. Momentálně má Lowa v nabídce pouze dva !! modely skialpových bot. Navíc pro mne příšerný design alá Hvězdné války a poměrně kypré tvary boty jsou asi důvodem, proč už v alpských lyžárnách na horských chatách tyto nové modely skoro neuvidíte. Zato starších modelů Struktura je tam stále dost, těch se jejich majitelé zbavují jen neradi. Zkrátka to chce nového designéra, víc nápadů a navíc firma Lowa je asi poslední firmou, která na svých botech nemá speciální drážky pro vázání Dynafit. Asi proto, že snad je v nějakém spojení s firmou Fritchi. Což je její škoda, protože jak uvidíme dále, řada vázání na principu Dynafitu se pomalu rozrůstá.


A jsme u vázání.
Zde opět dochází k poměrně jasnému přeskupení sil. A opět se jako o prvním zmíním o firmě Dynafit. Jejich nabídka vázání zůstává od loňska nezměněna. proč také měnit něco, co tak geniálně a hlavně jednoduše funguje. Takže tu máme závodní řadu Low Tech Race začínající na 160gramech !! přes dostupnější TLT Vertical Lite (295 gramů),  přes již lidovější TLT Speed (335gramů). Pro freeridově zaměřené skialpinisti pak pokračujeme řadou TLT Vertical ST (520 gramů, včetně brzdy) a nejvyšší freeride model TLT Vertical FT s podložkou, jehož recenzi si můžete přečíst zde. Letošní novinkou je dámské vázání TLT Vertical ST white, což není nic jiného než pánský model TLT Vertical ST v bílé barvě, která zaručeně bude sedět např. k dámským botám ZZero4 PX-TF Women


Tím jsme skončili popis firmy Dynafit , s dovětkem, že co funguje se nemění (naštěstí) a přesuneme se ke konkurenci. Zde nastala zajímavá situace, neboť před nedávnem skončil firmě Dynafit licenční patent na jejich princip vázání a tak toho samozřejmě využili jiné konkurenční značky. Jako první (pomineme -li některé dřívější specielní úpravy patek Dynafit pro závodní účely od jednočlověkových firem) se pokusila vytvořit konkurenci Dynafitu kanadská firma G3 s jejich vázáním G3 Onyx .


Na rozdíl od Dynafitu vypadá vázání rubustněji, hlavním rozdílem je přepracovaná patka, která se neotáčí kolem otočného čepu jako u Dynafitu, ale pouze zajíždí nebo se oddaluje v horizontálním směru pro polohy chůze-sjezd. Tímto principem se odstranila asi největší slabina Dynafitu (ovšem vyplývající z podstaty jeho funkce), a to nutnost při zapnuté botě v poloze sjezd se vyzout a opět nazout do vázání, pokud chci pokračovat s patou v poloze chůze (pro neznalé - protože musím otočit patku s kolíky do pozice chůze). Ovšem tato příjemná úprava nebyla zadarmo, a tak tím co si vybralo svoji daň byla hmotnost. Zatímco "nejtěžší" typ vázání Dynafit TLT Vertical FT váží 1060gramů (včetně brzd), tak toto vázání G3 Onyx se vyšplhalo na nepěkných 1430g (a to je tuším bez brzdiček). V konkurenci ostatních značek je to sice stále velmi dobrá hodnota , resp nejnižší , ale zatím si myslím, že se Dynafit bát nemusí.
Dalšími konkurenty Dynafitu jsou italská (spíše závodní) firma ATK Race a pak známá firma SkiTrab se svým vázáním TR-1 - toto řešení vypadá asi nejzajímavěji. Kombinace zavedené firmy SkiTrab, hmotnosti cca 600 gramů a předběžné slušné ceny cca 600 $ vypadá velmi lákavě. Zde by se již Dynafit mohl začít bát , přinejmenším má čas do příští sezóny 2010/11 , kdy by snad vázání mělo přijít na trh.


A jsme u dalšího giganta hrajícího spolu s Dynafitem zaručeně první housle na trhu a to švýcarské firmy Fritschi.
Ta pokračuje ve svých zavedených a vyladěných vázáních Diamir. Kdysi dávné problémy s lámáním spojovacího členu jsou již mnoho let vyřešeny a tak za posledních 5 let se vázání vyrábí v podstatě v nezměněné podobě, pouze s několika kosmetickými úpravami pro uspokojení novinek chtivých zákazníků. V loňském roce však firma Fritschi přišla s již podstatněji vylepšenou novinkou - vázáním Diamir Eagle.


Kromě zdařilého designu je rozhodně největší změnou posunutí otočného bodu na špičce vázání o 2 centimetry smrem k botě, takže otočný bod se již nachází pod špicí boty (tedy skoro jako u Dynafitu) , což by mělo mít blahodárný účinek na lehkost stoupání. Že tato poloha otočného bodu je velmi důležitá, jsem si uvědomil loni při přechodu ze staršího vázání Fritchi Freeride na vázání Dynafit , kdy zvláště na prvních tůrách byl rozdíl velmi cítit (později to už člověk bere jako samozřejmost).
Taktéž hmotnost vázání Fritschi Diamir Eagle klesla na přijatelných 1720gramů
Pokud bych se měl znovu rozhodovat, rozhodoval bych právě pouze mezi Fritchi Diamir Eagle a vázáním Dynafit , zvláště vezmememe-li do úvahy některé problémy s vázáním dalších firem (viz text dále).

Další firmou je německá Silvretta. Zde si nemohu odpustit porovnání s firmou Lowa (kupodivu také německou). Tak jako Lowa byla kdysi Silvretta synonymem skialpového vázání. Jejich historické vázání 404 bylo nezničitelné a často se místo skialpového vázání používal výraz Silvretta a každý hned věděl o čem je řeč. V dnešní době firma Silvretta vsadila na svoji již několik let vylepšovanou řadu Pure, kde se postupně snaží odstraňovat asi největší slabinu jejich vázání, a to je slabá torzní tuhost. Sám toto vázání (naštěstí) nevlastním, ale měl jsem dostatek možností vidět jej v "akci" a zvláště v traverzech mnohdy vázání chodilo i víc jak  centimetr mimo svoji osu za značně nelibého zvukového doprovodu trpících plastů. A to i u zcela nových , nevychozených, explemplářů ! Také použité plasty nebudí příliš dojem robustnosti a trvanlivosti. Že s tím má firma problém jasně ukazuje i několik postupných vylepšení jejich vázání během uplynulých 2-3let.

Posledním v řadě je firma Naxo. Tento kdysi černý kůň skialpových vázání , jako první použil mechanismus dvojitého kloubu u špice vázání, který měl usnadnit chůzi po rovině. To sice usnadnil, ale o to horší se potom ukázala chůze do prudšího kopce nebo otočka ve stopě. Navíc vázání Naxo nikdy nepatřilo k nejlehčím, a tak si jej pořizovali spíše freeridověji zaměření jedinci, kteří využili na svou dobu možnosti nastavení vysoké vypínací síly.
Jelikož opět konstatuji, že toto vázání nevlastním a opět jsem jej měl možnost vidět pouze u jiných lidí na skialpových akcích, tak se omezím pouze na stejné konstatování jako u Silvretty - a to je slabá torzní tuhost v traverzech a často plastové pazvuky při chůzi. Pokud zvažujete koupi tohoto vázání, tak ještě předem doporučuji přečíst tento článek, kde jsou i odkazy na další nespokojené majitele. Dle některých informací na netu koupila firmu Naxo norská Roteffela (výrobce vázání pro běžecké lyžování) a tak se asi blíží konec značky Naxo.

A dostáváme se k poslední kapitole - lyžím.
Začneme mou oblíbenou značkou, americkou K2 (bohužel již vyráběnou v Číně). letos došlo po delší době k obnovení celé kolekce lyží, a tak již nejsou v nabídce mnoha testy vychvalované K2 Shuksan, které lze sehnat již jen ve výprodejích. Takže moje zkušenosti s nimi, o které se letos hodlám podělit už budou trochu s křížkem po funuse...
Ale po pořadě. Nejlehčí a nejužší lyží v nabídce je K2 BackOut (114-72-99), které je nástupcem lyže Chogori, tedy cílová skupina začínající skialpinisté a příznivci delších pochodů.


Nástupcem již zmiňované K2 Shuksan je K2 BackUp (125-82-110) , která díky nárustu šířky o 4mm také poněkud ztloustla na 1625g/174cm (jedna lyže), což je o cca 100gramů více oproti starším Shuksanům. Ovšem stále to může být v kombinaci s vhodným vázáním výborný kup.
Další modely Wayback a Backlash jsou již spše širším freeridovějším náčiním.


U firmy Dynafit , nedošlo k výrazným změnám, stále jsou v nabídce testy oceňované univerzálky  Seven Summit, odlehčenější Mustagh Ata nebo naopak freeridovější Manaslu. Některé z těchto typů mají již specielně předvrtané montážní otvory pro vázání Dynafit.

U Fisheru je vše při starém, zůstávají lyže Tour- Expedition, Tour- Xtralite, X- Calibur nebo X- treme. Vsechny modely v testech patří k lepšímu průměru, na letošek jsou pouze v pozměněném (snad konečně atraktivnějším) designu.


U Atomicu platí totéž co u Fisheru, víceméně pouze designové změny, a  to je vlastně dobře poněvadž takové lyže Atomic Peak dopadly v testech vždy dobře.

Zajímavé kousky se dají najít u Dynastaru , např. Altitrail power nebo Altitrail Vertical Light jsou zajímavé širšímy rozměry a přitom poměrně nízkou hmotností. Příznivci frreridovější jízdy pak sáhnou po osvědčených Legendech.

A končíme firmou Volkl, kde je několik opravdu zajímavých kousků. Buď sjezdověji zaměřené Snow Eagle s vyšší váhou 1830g (jedna lyže) nebo univerzálnější a lehčí Mauja s 1400g (jedna lyže) určené do měkčího sněhu a na delší tůry.