Tato poněkud opomíjená skialpová oblast se nachází zcela v nejjižnějším výběžku Rakouska, chráněná od severu vysokou hradbou hřebene tauernských alp, doslova co by kamenem dohodil jsou odtud na jih krásné skalní masívy italských Dolomit, protože právě oblast Silian tvoří hranici s Itálií.

O tom, že tato oblast není až tak skialpinisticky zprofanovaná jako slavnější oblasti jako třeba Kitzbuhl alpy nebo Zillertal, svědčí i to, že na oblast nelze koupit mapu rakouského Alpenvereinu (a to už je co říct). Spolehnout se je tak třeba „pouze“ na skialpinistického průvodce (např. Schitourenatlas Sudtirol- Osterreich Ost od nakladatelství Schall Verlag), kde jsou jednotlivé tůry důkladně popsány a není jich zrovna málo. V celé oblasti lze najít minimálně 10 různých tůr a pak mnoho jejich variant.

Centrem celé oblasti je malebná vesnice Innevillgraten, kde lze bez problému sehnat ubytování (chaty AV zde nejsou), většinou v malebných dřevěných domech (ovšem s moderním interiérem), pro opravdové nadšence a romantiky je možnost si pronajmout i tzv. Almy, což jsou staré udržované salaše, kde je vše v původním zařízení a topí se většinou pouze v kamnech v kuchyni. Až do 50.let minulého století sem nevedla silnice, a tak zdejší výstavba není zohyzděna žádnými rádoby moderními lyžařskými komplexy. Jediným lyžařským střediskem je blízký Silian, kde si zalyžují především rodiny s dětmi, ale v kombinaci se skialpem nebo i běžkami se zde nebudete nudit ani na týdenní dovolené.

Na tůry se vzchází většinou z okolí Innervillgratenu 1300m nebo z výše položeného Kalksteinu 1600m , okolní vrcholy mají výšku okolo 2500-2900m, takže lze volit z různých stupňů obtížnosti výstupu.

My jsme během prodlouženého víkendu absolvovali především tůry z výše položeného Kalkstenu, ale i jednu z Innervillgraten.

Tůry v okolí Kalksteinu

Kalkstein je malebná vesnička na konci údolí za Innervillgratenem, kde silnice končí na velkém parkovišti ve výšce 1639m. Hned u parkoviště, kromě kostela, je i pěkná prosklená restaurace, kde většina skialpinistů zakončuje po sjezdu svoji tůru. Ceny jsou přiměřené a obsluha také chodí na skialpech, takže zde vládne pohodová atmosféra, která naznačuje že Itálie je již za hřebenem. Však také na parkovišti je mnoho aut s italskými SPZ-tkami. Skialpové vrcholy obepínají Kalkstein kolem dokola a na tůry se lze vydat v zásadě do tří směrů.

hned u parkoviště v Kalksteinu je tato pěkná restaurace

Kreuzspitze 2624m

Dle průvodce něco jako „místní“ kopec, fakt je ten , že na něj chodí dost lidí. Je to trochu s podivem, protože je nejprve absolvovat zhruba 1 ½ hod nástup pozvolným údolím Rosstalalm než se začne výstup zvedat do příkřejšího a lyžařsky atraktivního JZ svahu vedoucího až na vrchol.

My jsme si pro výstup vybrali den se sněhovou vánící a lavinovkou 3, takže výstup popíši jen do výšky 2300m, kde jsme pro hrozící laviny a nulovou viditelnost museli výstup ukončit.

pro výstup na Kreuzspitze jsme měli opravdu hnusné počasí a museli to otočit

Od parkoviště v Kalksteinu jseme po prohrnuté cestě a po cca 300m zahneme u orientační tabule doprava. (většina tůr je dobře značena žlutými ukazateli, z letního značení). Dále stoupáme mírným traverzem po široké cestě údolím Rosstalalm, po vyjití z lesa dojdeme k salaším Unter a Oberliper alm, ty mineme a stále pokračujeme údolím až do míst, kde je značená odbočka doleva do sedla Kalksteinjochl. (sedlo a vrchol je možné si přidat k tůře při návratu). My ale pokračujeme stále údolím, svah se pozvolna stává strmějším, trasa výstupu vede nejprve po levé straně potoka, později středem svahu (udolím) na hřeben a krátce doprava na vrchol.

Sjezd po výstupové trase. (1000mH, 3hod, vhodné na zimu-jaro, stačí pouze lavinové vybavení)

Gaishorndl 2615m

Od parkoviště v Kalksteinu stejně jako při výstupu na Kreuzsspitze, ale po 300m neodbočujeme vpravo, nýbrž pokračujeme rovně údolím, po chvíli mineme salaše Alfenalm, kde končí prohrnutá cesta a dále postupujeme údolím Alferalm v mirném pravém oblouku. Na konci údolí dojdeme k salaši Ruschler alm za níž se zvedá strmější svah. Svahem v jeho pravé části přímo vzhůru, později se sklon zmírnuje a po zvlněném svahu pod již viditelný oblý vrchol s křížem. Buď přímo svahem ke kříži (strmé) nebo lépe doprava do sedla a pak zprava po hřebeni na vrchol.

salaše Alfenalm. I zde je možné se ubytovat, ale topí se pouze v kamnech

v závěru údolí se již výstupová trasa zvedá. Vrchol Gaishorndl je kulatý vrchol uprostřed

Z vrcholu jsou pěkné pohledy na celou oblast a pak také na nedaleké Dolomity, včetně vrcholů Tre Cime.

Sjezd po výstupové trase.

Den si je možné prodloužit ještě výstupem na sousední vrchol Purgleskunke 2500m, takže např. po sjezdu k salaši Ruschleralm 1915m můžeme nasadit pásy a přidat si dalších 500mH pěkným svahem.

(1000mH, 3hod, vhodné na zimu-jaro, stačí pouze lavinové vybavení)

Marchkinkele 2545m

Od parkoviště v Kalksteinu stejně jako při výstupu na Gaishorndl až k salaši Alfenalm, kde cca 200m za salaší uhneme z výstupové cesty na Gaishorndl doleva do údolí Marchental. Postupujeme středem údolí po levé straně potoka. V případě menšího množství sněhu nás ve spodní části čeká překonávání několika přítoků potoka Marchenbach. Na konci potoka prudším svahem mírně doleva, pak vzhůru, pěkným sjezdařským terénem až do závěrečného kotle v jehož nejvzšším místě je poslední 100m strmý úsek vedoucí na hřeben do sedla. Zde mohou být převěje, větší lavinové nebezpečí a mnohdy je poslední úsek nutno probojovat s lyžemi na batohu, ale nejedná se o nic technicky náročného. Jsme li na hřebeni v sedle, tak následně doprava 30min po pěkném hřebeni na lyžích na vrchol.

pohled zpět na výstupovou trasu z Kalksteinu

Sjezd po výstupové trase, tzn. Po hřebeni zpět do sedla a ze sedla pak krásným severním svahem (často prašan) zpět do Kalksteinu. V místech sjezdu, kde se blížíme k potoku je lépe potok nadtraverzovat doleva a užít si ještě kousek strmějších svahů s řídkými stromky.
(v případě zcela bezpečných podmínek je lákavé si tento svah sjet již přímo z vrcholu Marchinkele, resp. z hřebene za vrcholem)

(950mH, 3hod, vhodné na zimu- spíše jaro, stačí pouze lavinové vybavení)

Na vrchol Marchinkele vede ještě jedna výstupová trasa, a to od JV z níže položené vesnice Innervillgraten. Výstup je vhodný např. tehdy, když od severu silně fouká (jako v našem případě), protože po většinu výstupu je člověk chráněn přilehlým hřebenem

Marchkinkele 2545m z Innervillgraten

Ve vesnici Innervillgraten zaparkujeme na mistě zvaném Klamperplatz (na začátku vesnice značená odbočka cca 1km před kostelem vlevo), kde musíme najít místo na parkování u některého z místních apartmánů.

začátek výstupu lesem	pokračujeme kolem salaší Galleralm

Odtud po značené lesní cestě podél potoka vzhůru údolím Oberhofertal až k salaším Galleralm, ke kterým vystoupáme svahem pod nimi. Nad salašemi pokračujeme poněkud monotónně stále stoupající lesní cestou táhlým traverzem až nad hranici lesa k malebné salaši Graferalm. Teprve od tohoto místa začíná zajímavější část výstupu. Stoupáme středem údolí po pravé straně potoka, který později přetraverzujeme na druhou stranu a pak stále středem údolí, později po širokých svazích až k viditelné chatce vpravo pod hřebenem. Od chatky krátce na hřeben (dostaneme se do místa sedla, kterým se vyléza při výše popsaném výstupu z Kalkstein), pak již opět po hřebeni na vrchol.

horní pěkná část výstupu

Z vrcholu pěkný panoramatický pohled na celou oblast a přilehlé Dolomity. Z vrcholu je pěkně vidět celá hřebenovka táhnoucí se přes mohutnější vrchol Toblacher Pfannhorn až na prvně popisovaný vrchol Gaishorndl. Za pěkného počasí je možné tuto hřebenovku absolvovat.

pohled zpět na výstupovou trasu z Innervillgraten

pohled z vrcholu zpět na výstupovou trasu z Innervillgraten

Jinak sjezd po výstupové trase, začátek sjezdu je možný přímo z vrcholu, nemusí se tak vracet po hřebeni do sedla.

(1200mH, 4hod, vhodné na zimu-  jaro, stačí pouze lavinové vybavení)

Kromě těchto popsaných tůr je jak jsem již zmiňoval na začátku článku, uskutečnit tůry na vrcholy na opačné straně údolí přímo nad vesnicí Innervillgraten, ty jsme už samozřejmě stihnout nemohli.