Po článku Korsika 4.díl Tři věže jsem se rozhodl se ještě podělit o další krásu Korsiky a to konkrétně moře. Za tu dobu, co na Korsiku jezdíme, máme pobřeží poměrně dobře zmapované, a tak se pokusím o popis toho nej, co může korsické pobřeží nabídnout. Ortodoxní loziči, kteří plánují strávit pobyt na Korsice výhradně na skalách, nemusí dál číst, ale podle mého názoru jet na Korsiku a neokusit zdejší nádherné moře je neodpustitelný hřích. Navíc na korsické drsné žule docela rychle odchází kůže na prstech, a tak se nějaký tip na rest na pobřeží může hodit. Zvlášť, když z hor k pobřeží není nikdy více než 2hod jízdy autem. To je jedna z dalších výhod Korsiky – vše pěkně pohromadě na jednom místě.
Dříve, než se dostaneme k samotnému popisu pobřeží, telegraficky bych shrnul několik rad ohledně cestování a pobytu na Korsice. Některé z nich jsem již zmiňoval ve starších článcích, takže je zopakuji a případně přidám i nějaké nové.
Cestování na Korsiku není nějaké dobrodružné drama, ale několik vychytávek se může hodit, občas mohou ušetřit čas, peníze a nervy.

Vše začíná u samotné cesty.
Jelikož je Korsika ostrov, dostat se na něj lze pouze letecky nebo trajektem. (Plavbu luxusní jachtou vynechávám, pro tento druh rekreantů asi tento článek není). Já osobně bych dal přednost přepravě osobním autem a následně trajektem před leteckou dopravou. Pokud na Korsiku poletíte, asi jen velmi těžko budete shánět levné charterové letenky a navíc si poté budete muset na ostrově půjčit auto. Což v součtu může vyjít pěkně draho. A bez auta jste na Korsice ztracení. Existují zde sice možnosti jako vlak nebo bus, ale opět to zabere spoustu času, který byste jinak mohli efektivněji využít. Navíc do letadla je omezený limit zavazadel, jen velmi těžko se budete balit do 20kg, pokud potáhnete věci na lezení, kanyoning a další možné sporty.
Naopak při cestě autem jste omezeni jen typem vašeho plechového miláčka a velikostí kufru. Balení věcí na Korsiku často připomíná známou dětskou slovní hru „ a na dovolenou si vezmu ….“ a za ty tečky si můžete dosadit dlouhý seznam sportovních potřeb, neboť Korsika pro ně poskytuje ideální podmínky. Namátkou vypíši jen ty nejdůležitější: lezení, kanyoning, vysokohorská turistika, kolo horské, kolo silniční, mořský kajak, windsurf, kitesurf, potápění, golf a mnoho dalších. Pokud na tyto všechny své oblíbené koníčky vezmete patřičné vybavení, zjistíte, že v Česku zbožňovaná Škoda Fabia (v lepším případě provedení Combi) nebude to pravé ořechové. Každopádně v trajektovém přístavu Livorno zpozorujete, že nemalou část vozového parku činí auta typu VW Transporter, dodávky a obytná auta všeho druhu ověšená vším tímto sportovním vybavením, které naši movitější západní sousedé s sebou přepravují. Samostatnou kapitolou jsou pak auta terénní, o jejichž využití ještě bude řeč.


Samotná cesta na Korsiku začíná zakoupením trajektového lístku. Zde platí jediné pravidlo – čím dříve, tím lépe. Na Korsiku jezdí v podstatě dvě společnosti – Corsica Ferries a Moby Lines. Obě poskytují rozličné slevy, které lze využít, kombinující např. auto za 1EUR + 2 osoby apod. Takto levných trajektových lístků je na každé lodi jen omezený počet a po jejich vyprodání začíná cena stoupat. Ta se zvyšuje, čím víc se blíží doba odjezdu a úplně nejhorší možností je si myslet, že lístky koupím až po příjezdu do přístavu. Buď nebudou vůbec nebo za téměř trojnásobnou cenu oproti předprodeji (to platí především v období červen –září, po zbytek roku je situace klidnější). Takto levné lístky je třeba objednat již minimálně 2-3 měsíce před vyplutím. Jejich jedinou nevýhodou je 100% storno, v případě nemoci nebo nestihnutí času odjezdu máte smůlu a lístky propadnou bez náhrady. Pokud chcete sehnat takto levné lístky, je dobré si zvolit k vyplutí jiný den v týdnu než sobotu, kdy jsou tarify nejdražší. Pokud tedy dobře zvolíte, můžete mít zpáteční lístek za cenu slušnějšího oběda v Bonifaciu (cca 50-60 EUR , za 2 osoby+auto).


A tím se dostáváme k samotné cestě. Na Korsiku se přijíždí z několika směrů, ale ten nejfrekventovanější a pro nás finančně i časově nejlepší je trajekt z italského přístavu Livorno do korsické Bastie.
Do italského přístavu Livorno se dostaneme po trase Wien-Klagenfurt-Udine-Venezia-Padova- Bologna – Firenze – Pisa – Livorno. Cesta měří 1050 km (z Brna) a na její zdolání je potřeba cca 11 hodin čistého času. Každopádně je třeba si nechat velkou časovou rezervu pro případ zácpy na italských dálnicích (hlavně prázdninové víkendy). Nejkritičtější část je pak 80km úsek dálnice mezi Bolognou a Firenze, kde dálnice překonává Apeninský horský oblouk a úzká rozbitá dálnice se zde klikatí v mnoha zatáčkách přes toto pohoří , aby pak následně v dalších zákrutách rychle klesala do Firenze. Vzhledem k tomu, že se zároveň jedná o hlavní tah na Řím, jezdí zde ohromné množství kamionů, které zcela ucpou pravý pruh a díky velmi úzkým silničním pruhům je pak jízda rychlým levým pruhem zkouškou nervů. Navíc italší  piloti všemožných menších dodávek se s tím vůbec nemastí a množstvím tunelů a ostrých zatáček se ženou 150km/h rychlostí a nekompromisně tlačí vše před sebou. Stačí pak malá nepozornost a na průser v podobě mnohahodinové kolony v případě nehody je zaděláno, neboť z této dálnice není úniku žádnou objízdnou trasou. Ideální je tento úsek projet v noci do 05,00 hod ranní, kdy množství kamionů stojí na odstavných parkovištích, aby se po páté hodině ranní vydaly na cestu.
Italské dálnice jsou zpoplatněné mýtným systémem, v současnosti si z automatu na vstupu u rakousko-italských hranic vyzvednete kupón, který předložíte až na výjezdu před Livornem. V množství mýtných bran hledejte tu, která je označená jak drobnými mincemi, tak zároveň i panáčkem s nataženou rukou – v té lze platit hotově nebo embosovanou kartou u obsluhy. Pokud vjedete do brány označené kartou bez panáčka, musíte svěřit svoji kartu plechovému přístroji, kam kartu vložíte, vyslechnete si nějaké povídání z automatu v italštině, a když budete mít štěstí, přístroj kartu vyplivne i s potvrzením. Doporučuji trpělivost, neboť bezhlavé mačkání všech knoflíků plechové příšery vede spíše k tomu, že kartu spolkne a odmítne vydat. (Ale znám případ, kdy se takto kartou zaplatit nepodařilo (asi nebyla embosovaná) a s kartou vyjel i účet, který je třeba do určité lhůty doplatit – to pro případ, že za Vámi již stojí kolona nebo kamion a zbabělý ústup od plechového přístroje je již nemožný)


Do přístavu Livorno je dobré dorazit nejpozději hodinu před plánovaným odjezdem trajektu. Touto dobou se dává kolona čekajících aut do pohybu směr útroby trajektu. V přístavu se orientujte nejdříve podle směrovek loga společnosti, se kterou jedete, potom podle místa kam plujete (takže na příklad Corsica Ferries – Bastia), pokud si nejste jisti, zda stojíte v té správné frontě, ptejte se místních navigátorů, neboť souběžně probíhá naloďování i na trajekty směřující na Sardinii a občas dochází ke zmatkům. Kontrola lodních lístků probíhá těsně před nájezdem na trajekt pomocí online čtečky, kterou má u sebe každý z navigátorů. Čím dříve do trajektu najedete, tím lépe najdete volné místo na sezení v útrobách trajektu. Ale zase budete jedni z posledních, kdo budou na Korsice z trajektu odjíždět, protože nejdříve se zaplňují horní patra garáží trajektu.
Malá poznámka k najíždění na trajekt: věci, které si chcete vzít s sebou na trajekt (pití, jídlo apod) si nachystejte předem, nalodění probíhá velmi rychle, italský mladík afrického původu vás donutí namanévrovat na centimetr přesně mezi ostatní auta, takže máte tak 20 sekund na opuštění auta, pak již stoji kolem vás ostatní auta a stěží jen otevřete dveře. Nějaké přehrabování se v kufru nepřichází v úvahu. Poznámka pro řidiče: mezi jednotlivými patry trajektu vedou poměrně strmé nájezdové rampy. Nesnažte se být příliš disciplinovaní a raději nechte auto před vámi až rampu kompletně vyjede a odjede. Jinak se vám stane to co mě, že auto před Vámi zastaví těsně za hranou rampy a vy zůstanete trčet v tom nejstrmějším místě. Couvnout už nelze, neboť za vámi již stojí kolona a tak při následném rozjezdu dostane spojka řádně zabrat…
Při opuštění garáže si zapamatujte u východu její číslo, ať o 4 hodiny později ve všudypřítomném zmatku auto zbytečně nehledáte (zvláště pokud najíždíte na trajekt mezi posledními, musíte pak u auta být při výjezdu mezi prvními). Pokud máte s sebou psa, tak musí jít s Vámi na loď,  garáže se po dobu plavby zamykají a je v nich ohromné vedro, smrad a hluk.
Na trajektu se snažte obsadit některé z míst v klimatizované části trajektu, případně když si dáte něco na zub, tak také v prostorách klimatizované restaurace. Na výběr je několik chutných jídel za nepřemrštěné ceny.
Pokud na vás místa nezbudou, tak je poslední možností jedině horní paluba. Z počátku je to příjemné vyhlídkové místo, časem ale na volném moři vítr i slunce zesílí a hluk od lodních motorů také není moc příjemný.
Jestliže jsem psal, že na příjezd k trajektu je třeba si nechat dostatečnou rezervu (tedy cca 1 hod před vyplutím), tak to stejné samozřejmě platí i pro cestu zpět. Jediná pobřežní silnice podél východního pobřeží Korsiky nedává žádnou šanci, v případě kolony, na nějaké objetí, takže je třeba si nechat dostatečnou časovou rezervu na příjezd do přístavu v Bastii.
Z letošní vlastní zkušenosti mohu říct, že pouze hodina nemusí být dostatečná. Stačilo krátké závěrečné vykoupání a hlavně následná stojící 3km kolona na snad jediném semaforu na pobřeží v městečku Lecci a rázem se rezerva smrskla na hrozivých 10min – odjezd trajektu 13,30 hod a navigace ukazovala dojezd do přístavu 13.23 ! Následujících 160km raději nebudu příliš rozebírat. I přes množství kruhových objezdů po celé trase jsme ji zvládli za hektickou 1 1/2hod, několik plných čar při předjíždění jsme raději jako by neviděli a do fronty na trajekt jsme dorazili jako poslední (no ještě jeden zoufalec po nás přijel..). Naštěstí jak na Korsice , tak i v Itálii by jste spíš trefili nějakou generální stávku, než aby něco fungovalo na čas a trajekt měl tradiční zpoždění, což nás zachránilo.
Takto tedy ne a raději s rezervou. Doporučuji pak ještě neschovávat slunečníky z pláže a všemožné stínidla na auto, protože čekání na trajekt v pravé poledne na rozpáleném přístavním asfaltu je peklo.


Ale nechme trajekt trajektem a vraťme se zpět k původní náplni článku a tou je korsické moře.

Naprostá většina turistů ihned po vylodění opouští přístavní město Bastia a míří po již zmiňované pobřežní silnici po východním pobřeží směr jižní část Korsiky. Část jich poté 20km pod Bastií úhýbá přes vnitrozemí Korsiky jedinou hlavní silnicí na opačné západní pobřeží směr Ajjacio.


My to ale vezmeme systematicky od severu , pak podél západního pobřeží směrem na jih ostrova a nezáživné východní pobřeží si necháme až na konec.
Samotný severní výběžek ostrova není z pohledu turistiky a pláží nikterak zajímavý. Tento kdysi nejbohatší a nejrozvinutější kout Korsiky posledních několik desetiletí chátrá a turismus se zde příliš nerozmáhá. Důvodem je skalnaté pobřeží s minimem pláží a úzká klikatící se asfaltka a také malé množství ubytovacích kapacit.
Pokud přeci jen chceme okusit tuto část Korsiky je výhodnější, než objíždět celý severní cíp ostrova, přejet přímo z Bastie přes hřeben na západní stranu ostrova do městečka St.Florent. Před městečkem ale zahneme doprava a vydáme se po úzké klikaté silnici směr sever ostrova. Po 20km dojedeme do městečka Nonza.



Zobrazit Mapu Nonza

Jediná hlavní úzká ulička, malebný kostelík vysoko nad mořem a především velmi málo možností zaparkovat – to jsou hlavní kulisy tohoto zapomenutého koutu Korsiky. A pak ta hlavní – obrovská pláž na kterou se dostaneme sestupem po mnoha schodech přímo z městečka. Pláž je na korsické poměry vyjímečná tím, že je tvořena černými malými kameny a při pohledu z výšky z městečka působí tak trochu jako černé lávové pláže někde na Kanárských ostrovech.


Pláž má ještě jednu specialitku. Mnoho lidí zde z kamenů sestavuje obří nápisy a obrazce, které pak jsou pěkně viditelné z výšky z městečka. Na pláži většinou budete skoro sami, především v dopoledních hodinách, kdy na tuto západní stranu teprve přichází slunce. Pozor je ale třeba dávat při větších vlnách, kdy se plavání na této pláži, díky vyššímu podemletému břehu stává nebezpečným. Rozhodně není tato pláž vhodná pro velmi malé děti. Na nebezpečí při vlnách ostatně upozorňuje cedule na začátku schodů. Za pláží v Nonze je ještě jedna menší černá pláž a další část severního výběžku už není z hlediska pláží příliš zajímavá.
A tak se vrátíme zpět do městečka St.Florent a vydáme se podél západního pobřeží směrem na jih. Pokud máme dost času můžeme se ještě před městečkem St. Florent stavit ve vinicích, kde mají odrůdu Patrimonio, jednu z moc dobrých značek na Korsice.


Městečko St. Florent je prvním větším přístavem jachet na západním pobřeží. Městečko není kdovíjak pěkné, ale poklidná zátoka dává bezpečí ohromnému množství jachet od malých bárek až po luxusní katamarány. V městečku je několik kempů, kde v plné sezoně bývá problém sehnat volné místo. Samotná městská přístavní pláž není žádné terno, voda je zde i docela špinavá a občas i trochu smrdí.


Tak čím to je, že je zde taková koncetrace lidí ? Odpověď na tuto otázku je nedaleký výběžek známý pod názvem Desert des Agriates. Tato polopoušť nabízí několik offroadových tras a především několik nádherných pláží.


Problémem je, jak se na tyto pláže dostat. Nabízí se několik možností, z nich žádná není úplně jednoduchá. Tou nejjednodušší je nechat se zavést lodí z přístavního mola v St. Florent se společností jezdící na pláž Loto (občas zvané Lodo). Tento výlet má malý háček. Zpáteční lodní lístek lze zakoupit pouze na 4hodiny. Slečna u prodeje lístků to zdůvodnila tím, že je to „nebezpečná“ poušť a pobyt je tedy časově omezen. Spíše je to také jediný systém jak množství lidí postupně odpoledně dostat zase zpátky do přístavu v St. Florent.


Zobrazit mapu pláž Loto, Saleccia a Guignu



Každopádně pokud si chcete pláž Loto užít, je dobré vyrazit jedním z prvních lodních odjezdů, později se pláž beznadějně zaplní množstvím dalších rekreantů, které lodní společnost neustále ve 30min intervalech na pláž chrlí. V takové situaci je lepší prchnout na sousední pláž Sallecia, na kterou se dostaneme buď 30min trekem podél pobřeží nebo kratší variantou po prašné cestě vnitrozemím. Pokud se nechceme unavovat trmácením se ve vedru a prachu je možné se svézt taxi – offroadem nebo koňskou bryčkou za patřičný, jistě nemalý obnos.


Pláž Saleccia je mnohem klidnější než pláž Loto, ale i ta se během dne postupně zaplní. Často jsou zde k vidění velké vlny, dodávající tomuto místo patřičnou mořskou atmosféru. Na konci pláže je menší kemp, kde se většinou ubytovávají majitelé offroadů nebo trekaři, kteří obcházejí pobřeží poloostrova Agriates.



Právě offroadové auto je jedním z posledních způsobů jak se do těchto končin dostat. V tom případě je třeba vyjet z městečka St. Florent po úzké silničce D81 směr sedlo Bocca di Vezzu. Po 10km v místě vesničky Casta je ze silnice značená odbočka doprava vedoucí z kopce „pouští“ Agriates vedoucí k pláži Saleccia. Tato nezpevněná cesta klesající 400 výškových metrů k moři je vhodná pouze pro skutečná offroad auta, různé napodobeniny alá Škoda Scout by zde mohli mít velké problémy.
Poslední možností koupání na polostrově Agriates je pláž Guignu. Tato izolovaná pláž je dostupná pouze z moře nebo opět offroad autem 14km sjezdem ze sedla Bocca di Vezzu. Poslední , náročná, možnost je několikahodinový treking podél pobřeží. Odměnou je pak často opuštěná pláž, daleko od dalších přelidněných destinací.

převzato z panoramio.com

My se už přesuneme dále na jih a po přejetí sedla Bocca di Vezzu a následném sjezdu do vesnice Ogliastru, kde se napojíme na hlavní silnici N197 se nalézá jedna z velkých atrakcí Korsiky – pláž Peraiola neboli také Ostriconi. Tato dlouhá na mnoha pohlednicích zobrazená pláž se nalézá na odbočce z hlavní silnice N197 do lokality Ogliastro.


Zobrazit mapu pláže Ostriconi



Na odbočce z hlavní silnice se také nachází kemp. Po 2km jízdy zaparkujeme po stranách silničky (v hlavní sezóně může být problém s parkováním). Poté sestoupíme svahem k již viditelné pláži. Již od silnice působí pláž magickým dojmem a díky její velikosti zde není nikdy úplně narváno. Vzdálenější polovina pláže funguje i jako neoficiální nudapláž. Jediným problémem může být občasný vítr Mistral, který potom pláž nemilostrdně bičuje od západu a víří nepříjemně bodavé mračna písku, navíc na moři se tvoří mohutné vlny. V takovém případě se na stanovišti plážové ostrahy vyvěšuje černá vlajka a zákaz koupání není radno příliš podceňovat – vlny dokáží být opravdu nebezpečné.
A popojedeme dále na JZ.
Za zády necháme pustý poloostrov Agriates i magicky divokou pláž Peraiola a dostaneme se na část pobřeží mezi středisky Lozari a přístavní Calvi. Celá tato část pobřeží je silně turisticky využívána, je zde množství velkokapacitních kempů a spousta apartmánů. Důvodem je ideální pobřeží s množstvím dlouhých nebo i menších malebných písčitých pláží. Dlouhé písčité pláže nalezneme v oblasti Lozari, Algajola nebo Calvi.



V okolí Ajgajoli i několik malebných středně velkých písčitých pláží jako je Plage de Renalta nebo Plaga Paese. Celá tato část pobřeží je zasvěcena všem vodním sportům. Zvláště v oblasti Algajola se koncentruje velké množství milovníků windsurfů a kitesurfů. Za přístavním městečkem Calvi, před kterým jsou i kasárna proslulé cizinecké legie se pobřeží opět mění na divočejší a nedostupnější. Poslední možností pěkného koupání je záliv Revellata těsně za Calvi.


Potom už podél pobřeží pojedeme po hodně úzké rozbité asfaltce směr městečko Galeria. Na celém tomto 35km úseku jsou jen dvě možnosti koupání, a to v zálivu Nichiareto a Crovani, ale ve skutečnosti se jedná o kamenné, nepříliš čisté pláže, na kterých se nikdo moc dlouho nezdržuje. Také není proč, když je dále po cestě dostatek možností pěknějšího koupání.
Z tohoto důvodu, pokud se nechcete kochat pobřežní vyjížďkou, je výhodnější z Calvi jet hlavní silnicí D81 vedoucí vnitrozemím a hlavně má kvalitnější povrch.
Další zastávkou na západním pobřeží je klidné letovisko Galeria. Díky tomu, že do něj vede slepá silnice, zde nenajdeme žádné davy turistů, je zde pouze jeden kemp a několik apartmánů. Přímo v letovisku je docela slušná pláž, ale hlavním tahákem je cca 1,5km dlouhá pláž na sever od Galerie.


Zobrazit mapu Galerie

Ta se vyznačuje na Korsiku méně obvyklými černými kameny, docela podobnými jako má již popisovaná pláž na severu u městečka Nonza. I v hlavní sezóně zde není moc lidí a opět jako na pláži Peraiola je zadní polovina pláže jako neoficiální nudistická. Pozor je třeba dát jen při velkých vlnách, kdy může nastat velký problém se dostat na podemletý břeh.
A pokračujeme dále na jih. Za letoviskem Galeria se silnice prudce zvedá v mnoha serpentýnách do sedla Col di Palmarella 400 m.n.m kudy objíždí divoký polostrov Scandola. Jeho divoké srázy jsou přístupné pouze z moře a neporušenou přírodu využívají především potápěči.

Ze sedla Col di Palmarella silnici již klesá do zálivu Porto, kde je stejnoměnné městečko Porto, jedna z hlavních atrakcí západního pobřeží, které je pro svou krásu i pod ochrannou UNESCA. Cestou do Porta máme pod sebou vysoké srázy končící v moři a čas od času z hlavní silnice odbočují úzké asfaltky vedoucí k jednotlivým plážím. Většinou se jedná o pláži s hrubějším pískem, bohužel mnohdy s množstvím naplavených chaluh. Z nejznámějších jsou pláže Girolata, Tuara, Gradelle a Caspio.


Zobrazit mapu pláž Tuara


Tyto pláže jsou také propojeny pobřežní turistickou stezkou, kterou lze zvládnout za 1-2 dny pochodu.
Postupně se blížíme k městečku Porto, kolem se zvedají monumentální skalní útvary a nad Portem se tyčí úchvatný masív Capo de Orto. Ještě než dojedeme do Porta nesmíme vynechat pláž Busaglia, na kterou odbočuje 5km před Portem z hlavní silnice úzká asfaltka.


Zobrazit mapu Bpláž Busaglia, Ficajola a Arone



Díky dobré dostupnosti a okolním panoramatům je pláž Busaglia značně oblíbená, ale díky svojí velikosti se najde místo pro každého. I zde, ostatně jako na mnoha částech západního pobřeží, jsou často k vidění divoké vlny.
V samotném Portu není příliš místa, ale i tak jsou zde tři menší kempy a několik apartmánů. Vyhledávanou je městská pláž se siluetou strážní věže.


Ihned za Portem začne silnice stoupat a po chvíli nás čeká další atrakce – skalní útvary Calanches. Sem doporučuji přijet raději ráno, jinak bývá problém se zaparkováním na malých parkovištích kolem silnice. Na výběr je několik variant okruhů tímto fantastickým skalním světem větrem vyfoukaných útvarů.


Až budeme nasyceni tímto skalním světem pokračujeme autem do nedaleké vesnice Piana, kde doporučuji z hlavní silnice odbočit doprava směr pláž Arone. Tam ale ještě nejedeme, protože kousek za vesnicí opět odbočíme doprava a velmi prudkou !! asfaltečkou opatrně sjedeme dolů k moři k malé pláži Fijacola, která je zasazena mezi malebnými skalami. Modrá voda, bílý písek a okolní skály vytvářejí velmi dojemnou atmosféru tohoto místa. Bohužel v plné sezoně zde bývá množství lidí, kteří trochu kazí genius loci tohoto místa.


Vracíme-li se z pláže Fijacola můžeme ještě popojet na vzdálenější pláž Arone. To je poněkud jiný svět – dlouhá písčité pláž, volejbal, několik barů a množství italských a francouzských rekreantek všeho věku. To je také pro někoho přitažlivá kombinace.


Dál pobřežní silnice stoupá příbřežním pustým vnitrozemím, aby posléze opět klesala k moři k městečku Cargese. V těchto místech začíná rozlehlý záliv Sagone. U městečka Cargese najdeme dvě pláže Chiumi a Pero. Tak jako u pláže Arone zde opět najdeme bílý písek, bary, sportovní vyžití a množství lidí. V okolí Cargese je pak pobřeží skalnatější, čehož využívá množství potápěčských agentur, vozící klienty na člunech na ponory.


20km dlouhý záliv Sagone je lemován pobřežní silnicí, pod kterou je množství písčitých pláží. Díky silnici jsou pláže dobře přístupné, a tedy většinou zaplněné. Ale jejich množství je velké a některé jsou i dost dlouhé na to, aby si každý našel to svoje místo. Záliv je zakončen dlouhou pláží Liscia, za kterou se již silnice šplhá vzhůru do sedla Listincone. Kousek pod sedlem je možné z hlavní silnice odbočit doprava a asfaltkou po 10km jízdy sjet k moři na pláž Lava. Jedná se krásné klidné místo s bělostným pískem a klidným zálivem, i když i tady je v plné sezoně nemalé množství lidí.


Zobrazit mapu pláž Lava


Za zálivem Lava se již silnice stáčí k největšímu městu na západním pobřeží – Ajacciu. Široké bulváry, množství obchodů, velký přístav a mraky lidí – to je Ajaccio tepající uvolněnou prázdninovou atmosférou. Na západ od Ajaccia na výběžku Parata najdeme další z atrakcí západního pobřeží – Krvavé ostrovy Iles Sanguinaires. Krvavé nejsou proto, že by se zde odehrávala nějaká krveprolití, ale protože každý den při západu slunce se zde odehrává uchvacující divadlo, kdy slunce pomalu se nořící za obzor zalije tyto ostrůvky červenou barvou, která postupně mění svoji sytost dokud slunce zcela nezapadne. Toto divadlo každodenně v sezoně sleduje množství turistů, kteří sem najíždějí auty nebo i autobusy. Z hlediska koupání není ale tato část Ajaccia nijak atraktivní, i když množství menších městských plážiček, většinou pod apartmány, zde také je.
Mnohem pěknější koupání najdeme dále na jih od Ajaccia. Poté co mineme letiště pod Ajacciem začíná příbřežní silnice D55, kolem které se na 20km úseku pobřeží táhnou nádherné pláže s neskutečně bílým pískem a vodou se všemi odstíny modré. Díky blízkosti Ajaccia zde bývá dost plno, ale za vykoupání zdejší pláže rozhodně stojí. Ubytovat se lze v několika kempech rozmístěných podél pobřeží. Ty nejpěknější pláže najdeme v závěru zálivu Ajaccio, jako jsou Plage Ruppione, Chiavari nebo Portigliolo.





Za zálivem Ajaccio silnice D155 začíná opět stoupat od moře. Na této části pobřeží se nalézá množství izolovaných soukromých apartmánu, kde lze tušit i několik menších plážiček, ale dostat se k nim není snadné a většina pokusů končí ve slepých soukromých příjezdových cestách v apartmánech vysoko nad mořem.
Lepší než se zdržovat marnými pokusy je pokračovat po pobřežní silnici dalších cca 10km a v místech, kdy silnice již pomalu začíná klesat do dalšího zálivu Valinco stačí sledovat odbočku doprava na pláž Cupabia. Dlouhá malebná pláž kombinuje jak klasické plážové bary a obligátní volejball, tak také malebné skalnato  - písčitá zákoutí na obou koncích rozsáhlé pláže.


Zobrazit mapu pláž Cupabia



Za pláží Cupabia se silnice stáčí do zálivu Valinco, kde je větší město Propriano. Tak jako i Ajaccia je i kolem Propriana (spíše před ním) řada pěkných pláží kombinující hrubší písek se skalními zákoutími, i když asi nejsou tak malebně kýčovitá jako pod Ajacciem.
Na kopci za Proprianem si můžeme doplnit zásoby v obrovském supermarketu Giant, kde lze levně nakoupit např. zásobu vína. No a když už jsme u toho vína, tak za dalších 5km za Proprianem stačí zabočit z hlavní silnice doleva směr Zonza a po 3km jsou po pravé ruce vinice odrůdy Fiumicicoli, jedné z nejlepších na Korsice, kde lze víno také přímo z vinic zakoupit. Vrátíme –li se zpět na hlavní silnici N196 dojedeme po chvíli do „nejkorsičtějšího“ města Sartene postaveného ve svahu vysoko nad mořem. Strohé kamenné budovy, úzké uličky a pečlivě udržovaný hřbitov nad městem dávají tomuto místu patřičnou atmosféru, člověk si zde docela živě představí ty pravé Korsičany, kterým francouzská nadvláda moc nevoní a zcela určitě právě zde má doma každý z nich schovanou nějakou tu brokovnici, se kterou tak pravidelně provrtávají francouzské názvy měst na silničních ukazatelích.


Město Sartene je také pomyslnou bránou do oblasti jižní Korsiky. Západní pobřeží táhnoucí se z Propriana směrem na jih je relativně pusté, protože kolem něj nevede žádná pobřežní silnice a do těch několika málo turistických resortů je nutné vždy sjíždět z hlavní silnice N196 vedoucí přes Sartene.
Jedním z takových menších resortů je i Tizzano, do kterého se dostaneme odbočkou doprava z hlavní silnice asi 3km za Sartene. Jakmile dojedeme k moři čeká nás zde pouze jeden kemp a několik apartmánů. V plné sezoně tak může být problém s místem. Přímo u kempu je standartní korsická pláž, která není ani pěkná, ale ani vysloveně škaredá. Mnohem zajímavější pláže najdeme na obě strany od Tizzana podél pobřeží. Směrem na sever je to několik menších plážiček, které spojuje pobřežní stezka vedoucí až do vzdáleného letoviska Belvedere Campomoro. V Tizzanu lze na tuto trasu sehnat přehledovou mapku, ale celá trasa je poměrně dlouhá, takže lze doporučit aspoň její první polovinu. Na opačnou jižní stranu od kempu lze dojet autem po prašné šotolce na pláž Murtoli – dlouhou písečnou pláž s minimem lidí. Jízda na pláž je ovšem vhodná spíše pro starší otřískaná vozidla s vyšší světlou výškou a malými převisy karoserie. Nablýskaný mercedes nebo naložená oktávka s dlouhým kufrem může svému majiteli přivodit dost nervů na mnoha kamenitých úsecích a výmolech. Pěšky lze tento úsek od kempu absolvovat za cca 30min, ale je třeba počítat s nepříjemným horkem.


Zobrazit mapu pláž Murtoli, Erbaju a Roccapina





Od pláže Murtoli vede dále na jih podél pobřeží turistická stezka plynule pokračující do dalšího vzdálenějšího zálivu Roccapina, kam lze sice za asi 1hod ostré chůze dojít, ale mnohem jednodušší je použít přístup popsaný dále. Celá oblast Tizzana je díky určité odlehlosti dané nutností sjet z hlavní pobřežní silnice mnohem méně zalidněná, než některé destinace na jihu Korsiky, avšak pokud si tohoto koutu Korsiky chce člověk užít musí počítat s častým delším docházením na jednotlivé pláže.
Vraťme se ale zpět na hlavní silnici N195, která od města Sartene se klikatě proplétá korsickým vnitrozemín, aby asi po 20km se opět na dohled přiblížila k moři. A právě v tomto místě se nalézá další ze skvostů korsického pobřeží. Na všech pohlednicích zobrazený skalní útvar Rocher du Lion, pod nímž najdeme známou pláž Roccapina. Někteří turisté se spokojí s vyfocením tohoto místa pouze z malého parkobiště na hlavní silnici, avšak ty, kdo chtějí okusit pláž Roccapina nebo se vydat k přitažlivému skalnímu útvaru Rocher du Lion čekájí cca 2km prašné šotolinové cesty vedoucí z hlavní silnice dolů k pláži Roccapina. Touto cestou jezdí poměrně hodně aut a přimhouřením oka se dá říct, že je sjízdná pro všechna osobní auta. Každopádně počítejte s množstvím prachu, kamení a mnoha výmolů od množství aut. Dříve zvláště poslední úsek před pláží býval dost velkou zkouškou řidiče i auta,  ale v tomto roce (2010) dokonce některé úseky srovnávaly pomocí bagrů, tedy alespoň ty nejhorší místa.
Kousek před samotnou pláží je po levé ruce i menší komunální kemp, který je ale v sezoně často plně obsazen, navíc míval problém s pitnou vodou a vůbec celkově nepůsobil příliš útulným dojmem. Každopádně pokud již nahoře na hlavní silnici spatříte ceduli s názvem „Complet“ , tak to znamená, že je kemp obsazený a nemá cenu zkoušet štěstí.
Samotná pláž Roccapina je malebný písečný záliv, ve kterém kotví většinou dost jachet. Nejpěknější pohled na záliv je pak seshora od skalního útvaru Roches du Lion. Pokud se chcete na Roccapině i okoupat, tak především v sezoně doporučuji velmi brzké ráno nebo dopoledně, neboť během dne se pláž zaplní až k prasknutí a pak je nejlépe prchnout. Navíc moře je v zálivu dost mělké, takže se dost projdete, než vám bude sahat voda aspoň po pás ….


Pokud už budete mít Roccapiny dost, tak mám jeden tajný tip. A to je hned „sousední“ pláž Erbaju, na kterou se dostanete některou ze stezek vedoucí přes hřeben skalního útvaru Roches du Lion. V horkém letním dni je to poměrně vysilující tůra, která ale netrvá více než 30-45min. Až přelezete skalnatý hřeben bude vám odměnou pohled na cca 2km dlouhou téměř opuštěnou pláž, kde většinou kotví jen pár jachet a leží minimum lidí.



Pláž Erbaju bych zařadil rozhodně mezi pár nejkrásnějších pláží na Korsice. Problémem mohou být jen velké vlny nebo silný vítr, před kterým se není kam schovat. A také si je potřeba vzít dostatek vody, neboť zde široko daleko (naštěstí) žádné občerstvení není.
A jedeme dále na jih.
Silnice se již pomalu stáčí k nejjižnějšímu městu Korsiky – Bonifaciu. Ale ještě než k němu dojedeme je na výběr z několika pláží. Po chvíli se dostaneme do letoviska Pianottoli, pod kterým se nalézá záliv Baie de Figari. V těchto místech je několik příjemných nepřeplněných míst ke koupání, většinou se jedná o menší písčité plážičky, rozeseté podél pobřeží. Na mnoho z nich lze dojet pouze terénním autem nebo zdlouhavěji pěšky.
O pár kilometrů po silnici dál, nějakých 10km před Bonifaciem je odbočka na pláž Tonara. A to je další pojem Korsiky. Ani ne tak z hlediska koupání, které je takový korsický průměr, ale hlavně kvůli silným stálým větrům, které zde vanou. Z toho důvodu je pláž Tonara jedním z nejvyhledávanějších míst pro windsurf a kitesurf na Korsice. Vítr zde dokáže být docela silný, navíc často fouká směrem od pevniny, takže nic pro začátečníky. Zato je zde možnost pozorovat všechny ty experty, kteří na svých prknech rádi předvádějí všemožné kousky té nejvyšší surfařské školy. A pokud zrovna řádí vítr mistral, který zde mezi jižním pobřežím Korsiky a severním výběžkem nedaleké Sardinie umí zadělat na pořádné vlny, můžete pozorovat už jen několik opravdových mistrů, kteří bojují na obrovských vlnách. Pokud jste hodně dobří dá se pak dojet až na sousední Sardinii vzdálenou necelých 6km.


Zobrazit mapu pláž Tonnara a Stagnoli


Pro ty, kteří nejsou příznivci surfů mám také dobrou zprávu. Kromě pláže Tonnara se zde nalézé také překrásná pláž Stagnolu, na kterou se dostaneme 20min chůzi od parkoviště na pláže Tonnara podél břehu na jih.
Pláž Stagnolo má nádherný bílý písek a ideální podmínky ke koupání. Navíc zde nebývá příliš lidí. Zadní část pláže slouží jako nudistická, ale zřejmě je o ní zmínka i v nějakém gay průvodci, neboť je zde poněkud vyšší koncentrace těchto „turistů“.



A už jsme na samotném jihu Korsiky, jehož symbolem je město Bonifacio, stojící na křídově bílých útesech, ze kterých je jako na dlani vidět nedaleká Sardinie. Přístav v Bonifaciu je povinnou zastávkou všech milionářů na jachtách, takže v malém městském přístavu, tvořeném dlouhou úzkou zátokou jsou k vidění často monstrózní jachty v astronomických cenách.


Pokud si chcete užít Bonifacia v klidu, je lepší je navštívit v pozdní odpoledne (i když v tu dobu nemusí mít všechny obchody otevřené – odpolední siesta), s přicházejícím večerem se pak město mění na obrovské mraveniště s tisíci turisty, kteří skupují vše od šátků až po drahé náhrdelníky. Ve městě je spousta restaurací, i když najít večer nějakou pohodovou, kde by se dalo v posedět je umění. Většinou to probíhá stylem rychlého „korsického“ menu a hned se líčí na dalšího turistu. S povzdechem jsme vzpomínali na fantastickou večeři v restauraci Auberge di Bavela na sedle Bavela, kam jsme stahaní po lezení zašli a v pohodě zde strávili příjemný večer nad obrovskou porcí jídla, která nešla sníst. Bonifacio je proti tomu turistická fabrika na peníze – ale hezká …..


Každopádně prohlídka města zato stojí, večer zde pak korsují všechny národy Evropy. Od angličanů v sandálech, bílých ponožkách a bermudech , přes pár chlapců v růžových tričkách až po napucované italské a jiné dámy na jehlových podpatcích a v posledním hitu od Guicciho, co si ze zaparkované jachty vyšli utratit ze pár tisíc euro….
V oblasti Bonifacia jsou zajímavé pláže především va východ od města na výběžku směrem ke Capo Pertusatu. Vydáte-li se z města směrem k majáku na útesech za městem, tak pokud budete pokračovat asfaltkou dále, až sjedete k moři dostanete se k plážím Piantarella nebo Calalonga. Těsně před příjezdem k plážím Piantarella je dokonce příjemný kemp (v sezoně často plný). Pro příznivce golfu je zde nádherné 18.ti jamkové hřiště s cenami dost podobnými těm v Čechách, takže aspoň na chvíli můžete patřit mezi smetánku, která běžně na Korsiku jezdí na golf…
Pokud dojedete autem až na konec silnice, nenechte se znervóznit. Malý přístav s barem, půjčovnou serfů a trochou smradu z hnijících chaluh nepůsobí zrovna optimisticky. Je třeba se vydat doprava kolem moře. Za chvilku dorazíte na opět nevábnou pláž, za kterou je již trochu hníjící jezero pod golfovým resortem. Tuto „pláž“ rychle mineme (někteří línější zoufalci zde v tom smradu tráví celý den) a pokračujeme stezkou podél moře. Po chvíli dorazíme na menší malebnou pláž Petite Sperone – Piantarella.


Zobrazit mapu pláž Petit a Grand Sperone, Calalonga


Minimálně na dopoledne moc pěkné místo, později se pláž dost zaplní. Pokud nejsme líní a pokračujeme po stezce dál, tak projdeme golfový areál a za chvíli po úzké asfaltové stezce, kterou jezdí golfisté mezi greeny sejdeme ke druhé nádherné pláži Grand Sperone. Jak již název napovídá, je mnohem větší než ta první , je zde krásné koupání a bílý písek. I v sezoně je zde snesitelné množství lidí.


Pokud máme nějaký člun nebo kajaky tak se nabízí možnost výletu na nedaleké skalnaté ostrůvky Ile Cavallo a Lavezi, kde jsou malé malebné plážičky mezi fantastickými, větrem vymodelovanými skalami. Jen pozor za větru a vln, to pak může být návrat velice komplikovaný !
Další z pláží na tomto výběžku je Plage de Calalonga.


Z pláže Piantarello se musíme vrátit těsně před Bonifacio a potom doprava podle směrovek směr moře. Pláže Calalonga jsou vlastně několik menších pláží pod několika resorty s apartmány, je zde přiměřeně lidí a klid, ale nemají takové kouzlo jako předešlé pláže Petit a Grand Sperone.
Poslední možností tohoto výběžku jsou pláže v zálivu Santa Manza. Ty nás trochu zklamali, většinou se jedná o menší plážičky v bezprostřední blízkosti silničky , které vede kolem zálivu, navíc zde kotví velké množství člunů. Několik možností pláží je i na opačném konci zálivu, ale sem je již komplikovanější přístup, pokud zrovna nevlastníte motorový člun.
Tímto výčet možnosti na jižním pobřeží končí a vydáváme se směrem na sever podél východního pobřeží.
Východní pobřeží lze pomyslně rozdělit na dvě zcela odlišné části. Jižní část táhnoucí se od města Bonifacia až k přístavnímu městu Porto Vecchio, která je velmi bohatá a značně turisticky využívaná a potom na část nad městem Porto Veccchio směrem na přístavní Bastii, která patří k nejméně turisticky atraktivním částem Korsiky.
Jak již bylo řečeno pobřeží mezi Bonifaciem a Porto Veccchiem je silně turisticky využíváno, zvláště v blízkosti Porto Vecchia se nalézají nádherné pláže, které najdete v každém kalendáři nebo průvodci po Korsice. A to s sebou nese jeden negativní jev – a to je totální přelidněnost těchto míst.
Ale začneme postupně.
Asi 12 km nad Bonifaciem ve směru na Porto Vecchio je doprava odbočka na pláž Rondinara. Hned za odbočkou lze vidět co dokáží korsické požáry. Obrovské plochy vypáleného porostu působí poněkud depresivně, ale měli jsme možnost toto místo poznat 2 roky po sobě a je neskutečné jak si příroda dokáže i s takovým spáleništěm poradit. Mezi spálenými porosty již statečně začínají růst nové zelené keře a do dvou let myslím nebudete skoro poznat, že zde nějaký požár byl.
Záliv Rondinara je kruhovitého tvaru a díky své klidné poloze zde kotví množství jachet, schovaných před rozbouřeným mořem. Vliv nedalekého Porto Vecchia je poznat hned na parkovišti, kde se za parkování vybírá poplatek cca 5EUR/den. Samotná pláž je trochu zklamáním u hlavního vstupu obligátní bar a dtánek černocha s cetkami, na pláži pak množství zapáchajících řas. Nevím proč to nedokáží odvést.


Zobrazit mapu pláž Rondinara a Santa Giuilia



Na pravé straně zálivu je ještě několik menších plážiček, ale vesměs s naplaveným bordelem. Naopak na levé straně zálivu je bílý písek a čisto. Poměrně dost lidí a trochu špinavá voda kvůli množství kotvících jachet. Po těch mnoha nádherných plážích jsme již zkrátka trochu zhýčkaní, takže Rordinara nás trochu zklamala. Nakonec jsme přeci jen našli pěknou čistou plážičku, takže kdo hledá najde …
Pokračujeme dále směrem k Porto Vecchio a po cca 5km je odbočka na další pláž, která je stálicí všech katalogů – záliv Santa Gulia.

převzato z panoramio.com

Před zálivem kupodivu parkování zdarma, později pak již závora a spousta zákazů. Pláž je nádherná, ale obrovské množství lidí, půjčovny serfů, bary, aspoň že zde chodí pěkné italské a francouzské holky, chvíli se zde dá vydržet. Nicméně divokost a romantika západního pobřeží tu není, jen komerční turismus.
A tím se dostáváme téměř k městu Porto Vecchio, také zastávce všech milionářů. Všechny pláže, na které se z Porto Vecchia jezdí se nalézají na výběžku mezi mysem La Chiappa a již zmíněnou zátokou Santa Gulia.
Názvy jako Palombaggia, Tahiti nebo Tamaricciu najdete v každém katalogu nebo kalendáři. Ano, tyhle pláže jsou opravdu nádherné, mnohdy srovnávané s plážemi v Karibiku. Ale blízkost města Porto Vecchcio a jejich celková proslulost je zárověň jejich prokletím, protože v plné prázdninové sezoně jsou plné k prasknutí, není kde zaparkovat, a když už, tak za patřičný poplatek.

převzato z panoramio.com

Na tomto pobřeží je i několik kempů, ale opět většinou přeplněných a drahých. Na netu se dá najít i několik historických fotek, kdy to býval v 70. letech ráj hippies, kteří tu zcela nerušeně trávili léto. Ale ty doby jsou pryč, a tak dnes se tyto pláže vyplatí navštívit snad jedině mimo hlavní sezónu, kdy lze vychutnat jejich mimořádnou krásu.
Nad Porto Vecchiem pak pokračuje východní pobřeží přes záliv San Ciprianu a Golfe Pinarellu. V obou zálivech je pěkné koupání na písčitých plážích občas s panoramatem starých strážních věží. Za zálivem Golfe Pinarellu pak končí typické romantické písčité zálivy a postupně se pobřeží mění na rovné dlouhé písčité pláže. Takovýto charakter pobřeží pak je typickým po celém východním pobřeží od Solenzary až po přístavní Bastiu. Ještě před cca 50 lety sužovala tuto část pobřeží hejna komárů a malárie, ale tu se podařilo již dávno vyhubit, a tak zde vyrostlo množství prázdninových letovisek. Právě na toto východní pobřeží směřuje množství nabídek cestovních kanceláří (nejen českých), protože zde lze nalézt množství kempů a bungalovů připomínající trochu italské pobřeží. Zdejší dlouhé písčité pláže nejsou zdaleka škaredé. Pokud by některá z nich byla například v Chorvatsku, tak by jistě plnila stránky všech chorvatských turistických prospektů, ale v korsických měřítcích se jedná a nejméně atraktivní část pobřeží ostrova. To ale neznamená, že by se zde nadalo zastavit a strávit zde pár dní. Dlouhé písčité pláže, minimum lidí a moře s vlnami má také něco do sebe.

převzato z panoramio.com

Takový to charakter pobřeží se táhne až k Bastii, kde jsme naše putování po korsických plážích začali. Tím se kruh uzavírá a tak věřím, že si každý z nepřeberné nabídky možností na koupání jistě vybere.